039: Syndrom podvodníka: proč a jak se ho zbavit

Přepis je tvořen automaticky, omluvte prosím případné chyby.

Krásný den, milé designérky a designéři, posloucháte podcast Design a podnikání s Janou Pěknou a dnešním tématem je syndrom podvodníka neboli impostor syndrom.
Minule jsme mluvili o perfekcionismu a to s tím souvisí.
Perfekcionismus je jeden z příznaků tohohle syndromu.
Každopádně to, že trpíte tímhle syndromem, vám dokáže pořádně zavařit ve vašem podnikání i při navrhování.
Takže jestli máte tendenci se podceňovat, bagatelizovat vaše úspěchy nebo máte strach, že nejste ještě dost dobří, tak tahle epizoda je pro vás.
Rozebereme si, co to tenhle syndrom je, jak se projevuje a hlavně si řekneme, jak se tohohle handicapu zbavit.

...

Termín impostor syndrom neboli syndrom podvodníka se poprvé objevil v roce 1978 Přišly s ním dvě americké psycholožky, které ho definovaly jako vnitřní pocit vědomostní falešnosti.
Ony zkoumaly sto padesát žen, které všechny byly vysokoškolsky vzdělané, úspěšné.
Byly to doktorandky, ženy, které byly respektované v odborných kruzích nebo to byly studentky, které byly uznávané pro svoje akademické úspěchy.
A u všech se tenhle syndrom potvrdil.
Definice říká, že syndrom podvodníka je psychologický jev, při kterém člověk pochybuje o svých schopnostech a má neopodstatněný strach, že bude odhalený, že je nekompetentní vykonávat činnost, kterou vykonává.
A navzdory svým prokazatelným úspěchům připisuje ty svoje zásluhy třeba štěstí nebo náhodě a nedokáže ten svůj úspěch vnitřně přijmout jako vlastní.
Pro impostory vlastně ten úspěch není nikdy naplňující.
I když ten úspěch mají, tak mají pocit, že si to nezaslouží nebo že toho fakt dosáhli jenom díky tomu, že byli ve správný čas na správném místě nebo měli prostě štěstí.
Tenhle syndrom se bohužel velmi často objevuje právě v interiérovém designu nebo v designu obecně.
Za mě je typický, třeba když máte pozitivní reference od klienta a třeba jich máte i hodně, ale pořád si říkáte, že to je asi nějakej omyl, že to není možný přeci.
A nebo třeba když získáte nějakého nového klienta a pracujete na jeho zakázce, tak máte strašný strach, že uděláte chybu.
A tím se přijde na to, že jste ten podvodník, že nic nevíte, že nemáte kvalifikaci dělat to, co děláte, že vlastně nic neumíte.
Můžou to mít lidi, kteří začínají v tom oboru.
Tam by to dávalo i smysl.
Reálně opravdu třeba ještě nemají tolik znalostí nebo tolik praxe.
Ale co je paradoxní je, že tohle často mají spíš lidi, kteří už nějaký ty výsledky mají, co mají vystudovanou školu, mají i nějakou praxi za sebou.
Dokonce lidi, kteří jsou navenek opravdu úspěšní a nikdy byste to do nich neřekli.
Dokonce i slavné osobnosti některé o sobě prozradily, že mají impostor syndrom.
A byla to třeba Michelle Obama, Michelle Pfeiffer, Emma Watsonová nebo Tom Hanks.
A přiznám se vám, že já s tím bojuju někdy taky.
Přistihla jsem se nedávno na svém mastermindu, kde jsem v nějaký souvislosti jednou zmínila, že jsem napsala knížku.
A kolegyně hnedka: „Ježíš, to je super, to jsme nevěděli.“ A já na to: „No ale to nic nebylo.
To už je dávno a už je ta knížka stejně vyprodaná.“ Tak tohle je to typické zlehčování vlastních úspěchů, což je jeden z projevů syndromu podvodníka.
Ty další projevy můžou být, jak už jsem říkala, to, že připisujete ty vaše úspěchy náhodě nebo štěstí.
Hrozný je na tom vlastně ten pocit, který můžeme mít, že jednou opravdu někdo zjistí, že nejsme dost dobří, že nejsme kompetentní, že by třeba někdo o té mojí knížce řekl, potažmo o mně, že jsem si to všechno vymyslela, že to, co je v té knize, jsou samé nesmysly, že to není pravda.
Dalším projevem syndromu podvodníka je už zmiňovaný perfekcionismus, protože se právě tak strašně moc bojíme toho, že nás někdo odhalí, že věnujeme prostě veškerou pozornost nejmenším detailům.
A jak už jsme mluvili o tom v minulé epizodě, jestli jste ji neslyšeli, tak si ji pusťte.
Ten perfekcionismus často bývá spíš nepřítel než pomocník.
Dál se to může projevovat tak, že odkládáte, odkládáte důležitý rozhodnutí, odkládáte akci, prokrastinujete.
Další typickou věcí je, že člověk, který, eh, vlastně se cítí, že by ho mohl někdo odhalit, že ještě všechno neví, tak si kupuje neustále další a další kurzy.
Pořád má tendenci se vzdělávat a vzdělávat.
Samozřejmě není na tom nic špatného, ale pokud to neustálé vzdělávání se brání v tom, abyste opravdu už jako vykročili do té praxe a začali konat, tak to taky není úplně dobrý.
No a takovým klasickým příkladem projevu syndromu podvodníka jsou taky nesmyslně nízké ceny, které si dáváte právě proto, aby z toho pocitu vlastně, že ještě nejste dost dobrý a aby kdyby náhodou někdo řekl, že ještě nic neumíte, tak aby to aspoň jako nebylo moc drahý.
Podvědomě se to může projevovat i v marketingu, kdy o sobě vůbec nedáváte vědět.
Sedíte schovaný doma za tím vaším počítačem a čekáte, kdo se ozve.
Ale vlastně někde v hloubi duše tajně doufáte, že se nikdo neozve.
Protože co kdyby se někdo fakt ozval a tím by se vlastně zvýšilo riziko, že se něco podělá a že se přijde na to, že jste ten podvodník.
Takže v tom podnikání to opravdu může být zásadní problém a handicap, protože to fakt může mít vliv na celou spoustu věcí.
Cenotvorbu, to, že vám nejde získávat zákazníky, to, že děláte milion věcí nebo vám to tak aspoň připadá, ale vlastně se nikam neposouváte, protože nic neděláte pořádně.
Syndrom podvodníka může být jednou z příčin, proč vám nejde podnikání, ale těch důvodů může být mnohem víc a za mě je důležitý odhalit, co je ta největší brzda, která vás právě teď drží na místě.
Takže malá vsuvka tady.
Já jsem udělala pro vás online kvíz, jednoduchý test, který vám zabere maximálně tři minuty a ukáže vám přesně tu oblast, která je teď pro vás nejdůležitější a na kterou se musíte zaměřit.
Kvíz najdete na stránce janapěkná.cz lomeno kvíz.
Je to úplně zdarma, výsledek uvidíte hnedka a můžete si pak i stáhnout PDFko s akčníma krokama a koučovacíma otázkama, který budou přesně pro váš typ designéra a pro tu vaši brzdu, která vám vyjde.

Ale zpátky k impostor syndromu.
To, co vidím, eh, kolem sebe často je, a když jsme na tohle téma narazili, eh, v klubu, tak lidi mají vlastně radost, že se dozvěděli o tom, že existuje nějaký ten syndrom podvodníka, že to mají, že to existuje, že nejsou sami.
A ono je fajn to vědět.
Ale bacha na to, že je v tom to riziko, že si v tom zůstanete, že to bude taková vaše jako pohodlná výmluva.
Já mám impostor syndrom, takže prostě jsem nemohl udělat to a to.
Ale ono s tím musíte něco dělat, ať už kvůli tomu, že se s tím pojí, eh, strach, nejistota, nedůvěra ve vlastní schopnosti, což není nic hezkýho a vede to vlastně k tomu, že si sami podkopáváte nohy, sabotujete sami sebe.
Ale vede to taky k tomu, že máte vysokou míru stresových hormonů, vysoký kortizol, nízký dopamin a serotonin.
To je vědecky dokázaný, takže to taky není nic zdraví ani mentalitě prospěšného.
No a nejhorší možná úplně ze všeho je, že vlastně nenaplníte to svoje poslání.
Pokud pořád budete mít tenhleten syndrom, tak nikdy nedáte světu to, co jste sem přišli dělat.
I když víte, že byste to dokázali.
Dokázali byste dělat pro lidi skvělý interiéry, tak třeba odmítnete zakázku, protože vám připadá, že na to nemáte nebo že nejste dost dobrý.
Takže co s tím?
Mám pro vás několik rad a tipů a nejzásadnější je i pro mě jedna věc, kterou jsem nedávno slyšela a která mi hodně pomohla a věřím, že pomůže i vám.
Jde o to, že syndrom podvodníka může mít jenom někdo, kdo je expert, kdo je kvalifikovaný.
Zamyslete se nad tím.
Protože když je někdo podvodník, tak nemá ten syndrom.
Je to ten opravdu podvodník.
Dělá to schválně, schválně podvádí.
A taky platí, že kdo je začátečník, respektive kdo nemá dost potřebných znalostí, tak se do toho většinou nadšeně vrhne a nadšeně to dělá, protože ještě neví, co všechno neví, kolik toho neví nebo kolik by toho měl vědět.

Narazili jste třeba někdy, eh, na internetu na někoho, kdo se prezentuje třeba na sítích a kdo nikdy neměl žádný kurz interiérového designu, ale zařídil si vlastní byt nebo dům.
Wow!
A hned začal nabízet služby interiérového designéra.
Viděli jste někdy někoho takovýho?
Já teda jo.
A poznáte, poznali byste, že ten člověk není kompetentní?
Já to poznám a vsadím se, že vy taky.
A takový člověk rozhodně netrpí žádným syndromem.
On je úplně v pohodě, i když by vlastně tím syndromem trpět měl.
Ale opravdu až ve fázi, kdy toho člověk začne vědět víc nebo už toho ví hodně, tak začne mít ten syndrom.
Až když má nějaký úspěch za sebou.
Ale v téhle fázi už začínáte být ten expert nebo tím expertem už fakt jste.
A jenom člověk, který je expert, ten, kdo je kvalifikovaný, dokáže poznat toho podvodníka.

Teprve někdo, kdo má ty znalosti a vědomosti, kdo vidí, že to ten podvodník dělá špatně, ho dokáže odhalit.
Takže pokud říkáte, že máte impostor syndrom, tak tím vlastně říkáte, že jste odborník, protože jste sami sebe odhalili.
Fakt jediný člověk, který je kvalifikovaný k tomu, aby o někom řekl, že je podvodník, je expert.
Tohle souvisí s Dunning-Krugerovým efektem.
Kdyžtak si to vygooglete a nebo vám dám odkaz, protože je dobrý vidět vizuálně graf, který ukazuje psychologický jev, při kterým lidi s nízkýma znalostma a schopnostma v určitý oblasti přeceňujou ty svoje dovednosti a trpí nějakou iluzorní nadřazeností.
Jo, to je ta designérka, co si zařídila vlastní byt, protože není schopná vidět a uvědomit si všechno, co ještě neví.
Naopak ty skuteční odborníci mají tendenci ty svoje schopnosti a úspěchy právě podceňovat.
A tohle popsali právě psychologové Dunning a Kruger.
Bylo to v roce devatenáct set devadesát devět, takže zase to není tak dlouho.
A když si představíte ten graf, tak máme osu X vodorovnou, na který je míra schopností, znalostí, kompetence a osu Y svislou, kde je míra sebedůvěry.
A když člověk začíná a získá o nějakém tématu jenom základní povrchní informace, tak prudce vzroste ta jeho sebedůvěra.
On má pocit, že tomu naprosto všemu rozumí a extrémně nadhodnocuje ty svoje schopnosti.
Ale jakmile člověk začne se o to téma zajímat víc, zjistí, jak je to složitý a obsáhlý ve skutečnosti, tak ta jeho sebedůvěra začne prudce klesat a on si uvědomí, kolik toho ještě neví.
A na tom grafu se to jmenuje údolí zoufalství.
No a s přibývajícím studiem, praxí se ta sebedůvěra zase začíná postupně zvyšovat. Člověk získává skutečný přehled v tom oboru a skutečný odborník potom dosahuje už opravdu vysoké úrovně znalostí.
Ale je zajímavý na tom grafu, až to uvidíte, že ten expert nikdy nedosáhne tý sebedůvěry toho, toho začátečníka, toho ignoranta vlastně.
Je tam určitá míra pořád pokory a určitá skromnost v tom, že ví, že pořád je co zlepšovat a pořád se musí vzdělávat a tak dále.
Takže to je vlastně normální vývoj.
A znovu říkám, uvědomte si, že jenom expert dokáže poznat toho podvodníka.
Jestli se cítíte jako podvodník, tak pravděpodobně je to proto, že už jste v té fázi experta.

Druhá věc, kterou bych vám poradila a je to taková pomůcka, jak jít do akce, i když se necítíte připravení a ještě se necítíte dost dobrý.
Připravený je totiž podle mě špatný slovo.
Jo, je to prostě, eh, pocit, jak se cítíte.
Cítím se připravená?
Ne, ještě se necítím připravená.
A vy tohle slovo, ten pocit musíte nahradit.
A za mě skvělý slovo na to je odhodlaný, odhodlaná.
Jo, co se musí stát, abyste byli připravení?
No, asi nikdy nebudete připravení, ale když si řeknete, že jste odhodlaný, to je rozhodnutí, není to pocit.
Udělám to, protože jsem se rozhodla.
Jo, takže je to o tom rozhodnutí, odhodlání a nesmíte sami se sebou potom vyjednávat.
Musíte se do toho pustit.
No a zatřetí doporučuju zamyslet se nad některýma otázkama.
Tady opět doporučím po těch otázkách stopněte si podcast, vemte si tužku, papír a opravdu se nad tím zamyslete.
Anebo si stáhněte doprovodný PDFko, který jsem pro vás připravila a kde tyhle koučovací otázky najdete a najdete tam i další a najdete tam akční kroky, který vám s impostor syndromem pomůžou dál.
To PDFko najdete na stránce téhle epizody janapěkná tečka cz lomeno třicet devět a je samozřejmě ke stažení zdarma.
Takže ty otázky.
Co to znamená být expertem?
Kdo to nějakým způsobem definoval?
Kdo určuje, kdo je expert a v jakým bodě už se stává tím expertem?
Musíte napsat knihu?
Já jsem ji napsala a neměla jsem ten pocit, že by mi to dodalo, eh, nějaký status experta.
Musíte mít určitý počet klientů. Řekl někdo, že ano, deset klientů už je dost.
Ne, padesát klientů už je dost.
Tak kolik je jich dost?
Nebo se to počítá podle nějakejch sledujících na Instagramu?
Musíte mít nějaký číslo, abyste o sobě mohli říct, že už jste ten expert.
To bych si mohla říct já tady taky.
Potřebuju tisíc posluchačů podcastu a vlastně nevím ani, kolik jich přesně je.
Ale jestli mi chcete ukázat, že posloucháte, tak klikněte na like nebo na odběr podcastu.
Uděláte mi radost.
No co ještě by mohlo být takovým ukazatelem experta?
Možná ty reference.
Jo, reference jsou skvělý, protože ty dokazujou, že, hm, jste odvedli dobrou práci.
Ale říkali jsme si, že ten, kdo má impostor syndrom, většinou těm referencím nevěří v uvozovkách a myslí si, že jsou to spíš díla nějaké náhody a že to určitě nemůže být pravda.
Nebo možná musíte být v televizi, v rozhlase, hostem v nějakém podcastu, hostem u Lucie Výborné.
Možná potom si řeknete, že už konečně jste ten expert.
Tak asi už z toho tušíte, že tohle prostě nepomůže.
Budu expert, až.
Jo, i kdybyste si vytvořili prostě ve svý hlavě jakoukoliv hranici, kdy už budete ten expert, tak obávám se, že až tam dojdete, tak stejně si zase řeknete: „Ale ještě to není dost.“ Takže se zamyslete nad tím, co vám brání plně akceptovat to, že už toho víte dost, že máte dostatek schopností a dovedností právě teď.
Tak stopli jste si podcast?
Odpověděli jste si na to.
Ještě připomínám, že pokračování a dvě, tři cvičení další najdete v tom PDF ke stažení.
Ten syndrom podvodníka dokážete porazit.
Ono to, ono to jde a určitě to stojí za to.
Je to důležitý, protože bez toho se fakt nepohnete z místa.
A za mě poslední tip tady v podcastu je, že, em, na to nemusíte být sami, ani byste neměli, protože i v té studii, jak jsme si říkali na začátku, ty dvě psycholožky, které to objevily a přišly s tím, tak potom vlastně ty pacientky v uvozovkách léčily právě skupinovým sezením, protože je, eh, na tom skvělý to, že zjistíte, že v tom nejste sami, že to má spousta lidí, spousta lidí s tím bojuje nebo bojují s něčím podobným a můžete si navzájem pomoct.
Já jsem vlastně takhle poznala jednu podnikatelku, kterou jsem obdivovala.
Setkaly jsme se na Mastermindu a já jsem prostě si myslela, že je naprosto dokonalá.
Měla úžasnou, eh, kancelář, krásnou v centru Prahy.
Na sociálních sítích prostě všechno bylo dokonalý, perfektní, vypadala hrozně úspěšně, což ona je.
Ale když jsem ji poznala osobně a povídaly jsme si a řešily jsme věci na tom Mastermindu, tak jsem zjistila, že vlastně taky má pochybnosti jako já, že taky řeší spoustu věcí, který bych vůbec jako neřekla, že by mohla řešit a že je to prostě naprosto normální a že je hlavně úžasný a skvělý si o tom s někým popovídat, podpořit se navzájem a tak.
Ten Mastermind je na to skvělý, ale samozřejmě jakýkoliv setkání třeba u nás v klubu, v kavárně, taky skvělá příležitost nebo na konzultacích popovídat si o tom a poradit si, pomoct si a hlavně se vlastně nakopnout, namotivovat se navzájem, protože já věřím tomu, že jste skvělí designéři, že na to máte a nějaký impostor syndrom se dá překonat.
Dá se na tom zapracovat a určitě to dokážete.
Byla by škoda, kdyby kvůli nějakému syndromu jste nedělali to, co je vaše poslání na tomhle světě.
Tak to je pro dnešek všechno.
Doufám, že to bylo zase inspirativní a pomohlo vám to posunout se dál ve vaší kariéře v interiérovém designu.
A budu se na vás těšit zase příště.
Mějte se krásně.