031: Jak navrhovat zodpovědně: Vliv prostoru na emoce, zdraví a život klientů

Přepis je tvořen automaticky, omluvte prosím případné chyby.

Krásný den, milé designérky a designéři.
Vítám vás u další epizody našeho podcastu.
Dneska bych chtěla mluvit o jedné důležité věci, kterou podle mě spousta lidí ví.
Spousta lidí ji dělá možná i tak nějak podvědomě a znám opravdu spoustu designérů a myslím si, že všichni, všichni o téhle věci vědí.
Ale určitě není od věci si to občas připomenout a zvědomit si to.
Ale určitě nás poslouchá i spousta lidí, kteří se teprve chtějí do oboru interiérového designu ponořit.

Ta profese je zajímavá.
Touží po tom v téhle profesi pracovat.
A možná ta primární myšlenka je, že to chtějí dělat proto, že je to baví nebo proto, že chtějí vytvářet ty krásné interiéry, které se budou lidem líbit.
Ale ono to není tak jednoduché a navrhovat interiéry rozhodně není jenom o tom, aby to bylo hezké.

Na začátek jenom připomínka, že stále probíhá registrace do soutěže Czech Interior Award.
Takže pokud máte zrealizovaný nějaký projekt, který možná bude i podle toho našeho dnešního povídání splňovat těch všech pět P, tak ho přihlaste do soutěže.
Je to skvělý způsob, jak se zviditelnit.
Uzávěrka je dvacátého února a slavnostní předání cen proběhne v rámci veletrhu For Interior and Design v Letňanech v Praze dvacátého šestého března.

To, o čem chci dneska mluvit, je zodpovědnost při navrhování interiérů.
Nemyslím tím teďka zodpovědnost v tom smyslu, že to, co navrhnete, půjde taky koupit, vyrobit a zrealizovat.
To je samozřejmě taky hrozně důležité.

Ale dneska bych ráda mluvila o zodpovědnosti, kterou designér má k lidem, kteří budou ten interiér potom používat.
To, jak ten interiér navrhnete, ovlivní životy lidí na opravdu hluboké, hluboké úrovni.
Od toho každodenního používání interiéru, kdy pokud to špatně navrhnete a bude tam ty klienty třeba štvát, že jim nejde pořádně otvírat skříňka, že o něco zakopávají, že do
něčeho naráží a bude vlastně každý den se naštvávat a být nespokojený.
Tak to funguje opravdu až do hloubky, na kolikrát podvědomé úrovni.

Jak ten interiér ovlivňuje svými vzory, barvami, materiály, svojí ergonomií, ty naše životy?
Představte si, že navrhnete třeba do interiéru nějaký obraz, nějaké umění, které bude krásně barevně doplňovat ten celý váš koncept, ale bude na něm něco znepokojivého, něco, na co se ten klient bude každý den dívat.
A i když možná ne úplně soustředěně, tak pořád ten obraz k němu bude promlouvat.
Třeba takový obraz, na kterém bude bouře.

Nebo si vzpomínám na fotku jednoho interiéru, ve kterém byl obraz na černém pozadí.
Tam byla úplně bílá tvář, která upřímně řečeno vypadala trošku mrtvolně.
A rozhodně to byl jako cool obraz, ale pochybuju, že může vytvářet nějaké pozitivní energie nebo pozitivní náladu v tom člověku, který tam bydlí.

Jako designéři máte opravdu velkou zodpovědnost v tom, do jaké míry můžete ovlivnit ty lidi, jejich emoce, jejich zdraví, jejich mezilidské vztahy a jejich celkový pocit štěstí v tom interiéru.
Proto spousta designérů navrhuje interiéry právě proto, že chtějí pro lidi vytvářet to ideální, nejlepší, nejúžasnější prostředí, které je bude nabíjet energií, bude je
pozitivně ovlivňovat.

A tohle může být opravdu to vaše proč?
Proč chcete navrhovat interiéry?

Protože víte, jak strašně důležitý to je a jak velký vliv na ty lidi to má.
Tohle téma už jsme tady v podcastu jednou řešili.

Byla to epizoda číslo dva, kde jsme se bavili o tom, proč chcete navrhovat interiéry a že byste měli mít nějaké pádné, proč to chcete dělat.
Tak pokud potřebujete, tak doporučuji se k téhle epizodě vrátit.
Být interiérovým designérem v téhle souvislosti vlastně není jen povolání, ale je to poslání.

I když ten design zredukujeme jenom na to esteticko, na to, jak to vypadá a na nějaký barvy a dekorace bez nějakého hlubšího smyslu, tak opravdu se z toho může stát služba, kterou i ti klienti berou na lehkou váhu. Říkají si no, potřebuji nějak navrhnout ten interiér, tak prostě to zadám té interiérové designérce a ona to nějak nakreslí a je to.
Ono je velice dobré i ty klienty v téhle oblasti vzdělávat, aby oni viděli tu vaši hodnotu a aby byli ochotní do té vaší služby investovat právě proto, že ta služba bude zárukou toho, že ten interiér, který získají, bude nejenom hezký a bude praktický, ergonomický, ale taky nebude nebezpečný pro jejich zdraví, bude podporovat jejich životní sny a plány, bude podporovat jejich rodinné vztahy.

A to fakt není málo.
Takže když vy sami si tohle uvědomíte, jak hluboký dopad ten váš návrh interiéru má na životy lidí a budete o tom mluvit, tak to začnou chápat i vaši klienti a budou si té vaší služby potom víc vážit.

Existuje spousta knížek na tohle téma.
Já vám některý doporučím v popisku, ale knížku, kterou bych vám určitě ráda doporučila, je Architektura štěstí od Alaina de Bottona.
Ta knížka se teď aktuálně dá sehnat pouze v antikvariátech, ale určitě ji vřele doporučuji.
Dozvíte se tam spoustu věcí o architektuře a o tom, jak ovlivňuje její uživatelé.

A dozvíte se tam třeba taky to, že slavný Le Corbusier a jeho slavná vila Savoy vůbec pro tu rodinu, která si tu vilu objednala, nebyla tak úžasná, jak Le Corbusier pořád tvrdil.

A my ji dneska obdivujeme z hlediska, z hlediska architektury, ale jak se tady dočtete, tak Le Corbusier trval na tom, že střecha té vily bude lepší rovná než zkosená.
Ujišťoval klienty, jak to bude levnější, snáze udržovatelné a že v létě tam bude chladněji a tak dále.
Ale pouze týden poté, co se rodina nastěhovala, začala střecha protékat.

Dokonce do pokoje jejich syna nateklo tolik vody, že ten chlapec dostal zápal plic.
A v září 1936, šest let po dokončení vily, napsala madam Savoyová dopis Le Corbusierovi.

Prší do chodby, prší na rampu a zdi v garáži jsou úplně nasáklé a co hůř, prší i v mé koupelně, která je zaplavená při každém špatném počasí.
Le Corbusier tenkrát slíbil, že to napraví, nicméně to je prostě to ego toho slavného architekta. Řekl jí, že by měla do chodby postavit stolek s knihou a požádat všechny návštěvníky a návštěvnice, aby se podepsali a napsali své adresy.

Viděla byste, kolik skvělých autogramů byste posbírala, protože ta střecha podle něj byla nadšeně přijatá kritiky po celém světě.
Nicméně to opravdu rodinu Savoyových vůbec nezajímalo, takže ten dům reklamovali a dokonce chtěli Le Corbusiera dát k soudu.
Tak tohle je za mě krásná ukázka toho, jak by to vypadat nemělo.
Ukázka toho, jak ego zvítězilo nad zdravým rozumem a nad přáním a potřebami investorů.

Já bych vám pro ukázku přečetla jednu zkrácenou pasáž z téhle knížky, protože za mě moc krásně ukazuje to, jak moc nás ovlivňuje prostor, ve kterém se nacházíme.
Před pár lety, když jsem měl najednou několik volných hodin, jelikož kamarád nepřišel na smluvený oběd a zastihl mě silný déšť, uchýlil jsem se do kvádru z kouřového skla a žuly na Victoria Street v Londýně, kde sídlí pobočka McDonald's.

Nálada v restauraci byla ponurá a dusivá.
Hosté jedli jednotlivě, osaměle, četli přitom noviny nebo zírali na hnědé dlaždice a rychle a bezmyšlenkovitě přežvykovali.
Proti tomu by se atmosféra ve chlévě dala popsat jako přívětivá a způsobená.

V takovém prostředí se různé myšlenky zdály absurdní.
Třeba že lidé mohou být štědří, aniž by za to čekali odměnu, že vztahy mohou být upřímné a že život stojí za to.
Pravou vlastností té restaurace bylo, že vytvářela pocit úzkosti. Tvrdé osvětlení, přerušované zvuky zmrzlých hranolek sypaných do rozpálených vaniček oleje a horečnaté chování obsluhy za pultem, to všechno vyvolávalo myšlenky o opuštěnosti a nesmyslnosti existence v náhodném a krutém vesmíru.

Jediné řešení bylo jíst dál a pokusit se vynahradit si tak nepříjemný pocit z prostředí, kde tak činíte.
Vyšel jsem na náměstí před restaurací a poprvé si pořádně všiml nepřiměřených a velkolepých byzantských tvarů Westminsterské katedrály, jejíž zvonice z červených a bílých cihel se tyčí osmdesát sedm metrů vysoko do mlhavého londýnského nebe.
Puzen jak deštěm, tak zvědavostí jsem vstoupil do obrovské lodi ponořené do asfaltové temnoty, v níž zářily tisíce obětních svíček, jejichž zlatavé stíny se mihotaly po mozaikách a vyřezávaných zastaveních Křížové cesty.

Povrchní rámus světa venku postoupil místo úžasu a tichu.
Děti se držely blízko svých rodičů a dívaly se kolem s trochou nejistou úctou.
Návštěvníci nevědomky začali šeptat, jako by byli v nějakém společném snu, ze kterého se nechtějí probudit.
Anonymitu ulice vystřídala zvláštní důvěrnost.

Všechno vážné v lidské povaze, jako by bylo voláno na povrch.
Myšlenky o hranicích a nekonečnu, o bezmocnosti a vznešenosti zdivo ukazovalo v ostrém světle vše, co je slabé a hloupé a zažehlovalo touhu žít co nejdokonaleji.
Po deseti minutách v katedrále se myšlenky, které by venku nebyly ani myslitelné, začaly zdát rozumné.
Pod vlivem mramorů, mozaik, temnoty a kadidla se zdálo pravděpodobné, že Ježíš byl Syn Boží a že chodil po hladině Galilejského jezera.

Představy, jež by zněly pitomě o čtyřicet metrů dál ve společnosti puberťáků a van plných oleje na smažení, najednou díky architektonickému dílu získaly svrchovaný význam a vznešenost.
Tak tady vidíte i důkaz, že prostředí, kterým se obklopíme, nás může ovlivnit až na úroveň myšlenek a toho, jestli budeme možná i lepšími nebo horšími lidmi.
Další skvělé knížky, které bych vám určitě doporučila, jsou od Veroniky Kotradyové, což je slovenská autorka, která působí na Fakultě architektury v Bratislavě a ve svých výzkumech a v tvorbě se věnuje vztahu lidského těla, mysli a prostředí.

A zároveň je to praktikující interiérová designérka.
Já tady mám dvě její knížky Komfort v mikroprostředí, kterou opravdu doporučuji, ale předem upozorňuji, že to je trošku náročnější četba.
Jednak teda proto, že to je ve slovenštině a jednak proto, že to je opravdu ta vědecká práce, vědecké zkoumání a pojednání o tom, jak člověka prostředí, ve kterém se nachází, ovlivňuje, jak ho ovlivňují materiály, barvy.
Jsou tady témata jako vizuální komfort, tepelně vlhkostní komfort, haptický komfort a tak dále.

Ale knížka je fakt skvělá.
Pokud se do tohohle oboru chcete ponořit opravdu hodně, tak doporučuji.
Ale Veronika Kotradyová napsala ještě jednu knížku Ako dobre bývať a ta je psaná pro laiky na stejná témata a je víc čtivá a líp uchopitelná. Myslím, že hezky shrnuje celou tudle problematiku úvod v téhle knížce, kde se píše, že "Vztah člověka a prostředí zkoumají už od dávna starověké filozofie, jako čínské feng shui, řecká geomancie nebo indická vastu šástra." A to je vlastně zajímavé, že to feng shui dneska se hodně řeší, hodně se to objevuje, Hodně designérů se i specializuje třeba na metodu feng shui.

Ale jak tady autorka píše dál, tak ano.
Obsahují tyhle starodávné filozofie hodně odpozorovaných jevů a fenoménů, ale hovoří často jakoby cizí řečí.
Je pravda, že třeba právě ve feng shui je spousta takových i selským, selským rozumem pochopitelných věcí o tom, jak si ten interiér zařídit, ale spousta věcí je opravdu velmi složitých a v našem prostředí velmi těžko realizovatelných.

No a protože pokračuje tady text, jsou naší kultuře velmi vzdálené a nabízejí nám různé interpretace, které často při jejich výkladech v našich podmínkách hraničí i s ezoterikou a spiritualitou, tak je lepší konfrontovat je se současnou vědou a najít svůj vlastní názor někde mezi nimi a jít zlatou střední cestou a dát na svoje vnitřní pocity.
Vlivem prostředí na člověka a jejich vztahy se zaobírají mnohé vědy od antropologie přes ergonomii, psychosomatickou medicínu, fyziologii až po psychologii.
A z jejích poznatků jednoznačně vyplývá, že souvislost tady je, že je dokonce měřitelná, i když každá z těch věd si to interpretuje po svém.
Shodují se však na tom, že prostor svojí velikostí, uspořádáním a zařízením ovlivňuje bezprostředně lidské jednání, náladu, mezilidské vztahy a sociální atmosféru, životní perspektivy a hlavně zdraví.

Zjednodušeně však můžeme říct, že zdravý interiér je prostor, kde nedochází ke stresu z prostředí a kde máme možnost svobodně zaujímat tělesné polohy bez bolesti a diskomfortu.
Stres z prostředí je mimochodem zajímavý pojem a potom se to tady v knížce dál vysvětluje a rozebírá, takže zase doporučuji přečíst.
Takže když si to všechno shrneme, tak je opravdu důležité zvědomit si a připomínat si, že vaše práce, práce interiérového designéra má opravdu velký dopad na celkový život lidí, pro které ty interiéry navrhujete a že byste měli navrhovat vědomě a zodpovědně.
Je důležité se v téhle oblasti vzdělávat.

Nějaké knížky jsem vám doporučila, ale je spousta věcí, který byste měli znát od té psychologie o tom, jak prostor na člověka působí, jak na ně působí barvy, jaké existují materiály, jaké jsou jejich výhody, nevýhody a právě potenciální vliv i třeba zdravotní na uživatele.
Měli byste znát biofilii, a to jak přírodu přenášet do interiéru.

Souvisí s tím ale i kvalitní osvětlení toho interiéru, akustika toho interiéru a dokonce i interiérové vůně.
Takže jedna věc je snažit se tohle všechno nastudovat a vědět a znát, pořád se v téhle oblasti vzdělávat, pořád zlepšovat ty svoje dovednosti, no a taky používat svůj vlastní cit a selský rozum.

Přemýšlet nad těmi interiéry opravdu do hloubky, přemýšlet nad těmi volbami, které děláte při výběru těch materiálů, při rozmístění nábytku, při vytváření prostoru a zón.
A samozřejmě, když už se v tom budete vzdělávat, když už bude tohleto vaše filozofie, že to je to, proč interiéry navrhujete, anebo to bude jedna z vašich přidaných hodnot, vašich silných stránek, jak vlastně pracujete, tak je důležité to těm klientům komunikovat, mluvit o tom, můžete psát třeba na blog, točit videa, samozřejmě o tom mluvit na svém webu, aby klienti, když tam přijdou, se tohle všechno dozvěděli, uvědomili si to a byli vděční, že s vámi konkrétně můžou spolupracovat, protože si budou jistí, že pro ně vytvoříte ten interiér, který je bude maximálně podporovat v jejich životě.

No a já doufám, že v téhle misi vás podpoří i náš klub, protože tam máme spoustu témat právě třeba o materiálech, o udržitelných ekologických materiálech.
Máme tam akustiku, máme tam osvětlení.
Máme tam přednášku o tom, jak používat umění v interiéru, aby mělo ten správný efekt.
A určitě budeme do budoucna tyhle témata dál rozšiřovat.

Takže pokud chcete do klubu a chcete se s námi vzdělávat, tak se zapište na naši čekací listinu Jana Pěkná tečka CZ lomeno VIP a já vám dám vědět hned, jakmile se klub zase otevře pro nové členy.
No a pojďme si pomoct i navzájem.
Já bych byla hrozně ráda, kdybyste mi napsali do komentářů, jak k tomuhle přistupujete vy.

Jak nad interiéry přemýšlíte, jaké metody třeba používáte, jestli třeba feng shui nebo někdo dokonce vastu.
Jaké knížky čtete, kde se vzděláváte na tohle téma?
Doporučte kolegům v komentářích, ať se navzájem inspirujeme.

Tak doufám, že jsem vám dneska přinesla možná těm z vás, kteří tohle víte trošku znovu připomenutí a uvědomění si toho, co je v těch interiérech důležité mimo jiné.
A vy z vás, kteří se teprve chystáte v oboru začít, máte teď doufám víc jasno v tom, jak moc je to důležité a jestli ten sen máte a tohle poslání ve vás dříme, tak vidíte, jak moc je to důležitý, jak tahle práce je vlastně užitečná a že svět opravdu potřebuje další designéry a takové designéry, kteří budou pro lidi vytvářet prostory, který je budou nabíjet pozitivně a vlastně tak budeme vytvářet lepší svět.

Tak ať se nám to daří a já se na vás budu těšit zase u příští epizody.
Hezký den