Přepis je tvořen automaticky, omluvte prosím případné chyby.

Krásný den, milé designérky a designéři. Vítám vás u další epizody našeho podcastu.
A dneska to bude zajímavé. Dneska si budeme povídat o mýtech v interiérovém designu.
Tuhle otázku, jaké jsou nejčastější mýty, mi položila jedna účastnice workshopu, který jsme dělali teďka v lednu, to bylo těch sedm pilířů úspěchu designéra.
A já za tuhle otázku děkuji, je skvělá, ale samozřejmě pro ten webinář byla příliš komplikovaná, nebo příliš by ta odpověď byla dlouhá, takže jsem říkala, že to je skvělé téma pro podcast, takže tady je.

Ty mýty se dají vzít z několika úhlů pohledu.
A já vzhledem k tomu, co dělám, to vezmu z pohledu zájemce o tuhle profesi, nebo někoho, kdo možná už v té profesi je, ale začíná.
Můžeme se na to ale dívat klidně i z pohledu klientů, kteří mají často velmi zkreslené představy o tom, co designér dělá. A nebo z pohledu samotného navrhování a z toho samotného designu interiéru.
To jsou takové ty mýty jako malou místnost musíte vymalovat světlou barvou a podobně.
A tyhle dvě druhé varianty těch mýtů jsou skvělé pro vás, pro váš marketing.
A já vám k tomu určitě v podcastu řeknu víc, jak tyhle mýty využít.
Než se ale do těch mýtů pustíme, tak pro vás mám jednu pozvánku.
Třetího dubna se koná v Praze konference Materiál a trend.

A vy byste na ní určitě neměli chybět.

Moc akcí, kde byste se mohli vzdělávat v interiérovém designu naživo, potkat se s zajímavými lidmi z oboru, seznámit se, potkat se s kolegy, takových akcí moc není.
Takže určitě doporučuju, navíc ta konference se koná na výstavišti v Letňanech, zároveň tam probíhá veletrh for interior, takže můžete spojit návštěvu veletrhu a návštěvu konference.

A já musím říct, že když jsem se dozvěděla, že na konferenci bude vystupovat Gudi Herder z Barcelony, tak jsem byla nadšená, protože Gudi je opravdu světová kapacita, co se týče trendů.
A já ji už dlouho sleduju, čtu pečlivě všechny její e-maily, abych se dozvěděla, co za nové trendy se kdy objeví.
Takže je opravdu skvělé, že přijede do Prahy a bude mít opravdu i dlouhou hlavní přednášku o barvách, materiálech a površích, které budou trendy v příštích letech od roku 2026 dál.
A věřím, že to jsou opravdu informace, které jen tak někde nezískáte a nenajdete.
Na webu www.konference-interiery.cz najdete program a všechny další přednášející.
Já bych určitě možná vypíchla ještě přednášku Martina Hlušičky, který bude povídat o tom, jak si můžete navrhnout osvětlení jako lighting designéři.

A nebo přednášku Ivy Bastlové, která slibuje kontroverzní povídání o růžové barvě.
A určitě bude zajímavá i přednáška Ladislava Škody o trendech a jejich nadčasovosti, nebo trvanlivosti řekněme.
A ukáže nám taky, jaké trendy byly teď na veletrhu Ambiente ve Frankfurtu nad Mohanem, který proběhl teďka začátkem roku.

Takže určitě spousta zajímavých informací, inspirace, vzdělávání, a taky networkingu, můžete se potkat se mnou a se spoustou dalších kolegů, designérů, designérek, architektů, architektek a i odborníků z praxe.
Takže doufám, že se na konferenci uvidíme.

Tak a teď už k těm slibovaným mýtům.

Já jsem přišla na osm takových hlavních, které vidím stále kolem sebe, protože hodně lidí má často tu romantickou představu o profesi interiérového designéra.
A když vlastně, často se mi stává, že už když ti lidé začnou studovat interiérový design, tak zjistí, že to a realita je trošku jiná.

Jsou trošku frustrovaní a zklamaní, zjistí, že to není tak úplně jednoduché a zábavné, jak si mysleli.
Ale každopádně ten obor je krásný, určitě to stojí za to.
A překonat nějaké nepříjemnosti a samozřejmě čím dřív si ty mýty tady vyvrátíme, čím dřív se o tom dozvíte, tím to pro vás bude jednodušší.

Takže mýtus číslo jedna je v tom, že interiérový designér, aby byl úspěšný, aby mohl to povolání vykonávat tak, musí mít vkus a cit pro design a že to vlastně stačí.
Tak samozřejmě vkus, ale to bychom se mohli bavit o tom, co to je vkus, protože každému se líbí trošku něco jiného.

A nějaký cit ale pro estetiku a něco takového je určitě důležité, ale samo o sobě to nestačí.
Designér musí rozumět opravdu i spoustě velmi technických věcí a záležitostí, musí rozumět ergonomii, musí rozumět materiálům, různým technickým řešením toho interiéru, musí se zabývat i třeba psychologií barev, řešit osvětlení i z technického hlediska a i takové administrativní věci jako rozpočty nebo nějakou legislativu, teď třeba jsme hodně řešili stavební povolení a podobně.

Takže opravdu to není jenom o té estetice, o tom, že když třeba jste si hezky zařídili doma bydlení nebo jste to nějak nadekorovali a přátelé vám to chválí, že to máte hezky sladěné, tak je to super, je to první věc nebo jedna z věcí, kterou pro vykonávání té profese potřebujete, ale opravdu není jediná.
Druhý mýtus je, že si musíte udělat nějaký ten kurz, což samozřejmě musíte nebo byste měli a musíte získat ten certifikát.

Hlavně musíte mít ten diplom, protože ten potom budete ukazovat těm klientům a oni si hnedka budou objednávat vaše služby.
Tak samozřejmě kurz je skvělý start, je důležitý, ono konec konců to vzdělávání nikdy nekončí a sama o sobě nestačí, musíte prostě pořád se vzdělávat dál a dál.

Nicméně, z mých zkušeností, ti klienti si vás nevyberou proto, že máte nějaký certifikát.
Většinou, upřímně řečeno, je jim to jedno.
To, co chtějí vidět, jsou nějaké výsledky vaší práce, nějaké vaše portfolio, nějaké vaše vizualizace, v ideálním případě i realizace, nafocené, hotové interiéry, prostě nějaké zkušenosti a nějaké reference.

Takže určitě se vzdělávejte, diplom nebo certifikát je super, jako potvrzení toho, co jste už dokázali nebo co jste nastudovali, ale není to klíč k tomu, abyste získávali klienty.
Určitě jsou způsoby, jak si vybudovat to portfolio, dělejte první návrhy třeba pro rodinu, pro přátele a tak dále.

Můžete navrhnout i něco na nečisto, abyste měli nějaké vizualizace a podobně a měli jste vlastně těm lidem, co ukázat.
Mýtus číslo 3 je, že práce designéra je kreativní.
Tak určitě je kreativní, ale je to zase jenom část té práce.
Spousta lidí vám řekne, že tou kreativou se zabývají vlastně poměrně malou část své pracovní doby, že velkou část tvoří různá administrativa, rozpočty, řízení těch projektů, řešení problémů, komunikace s řemeslníky na stavbě a tak dále.

Dochází třeba k nějakým časovým posunům, takže musíte řešit nějaké trochu krizové situace, být trošku tím manažerem, který to všechno řídí a dává dohromady.
Takže, jak jsem říkala předtím, že ta práce designéra opravdu není jenom o tom umět krásně sladit barvičky a vybrat materiály, které k sobě ladí, ale že je to hodně i technická práce, tak zrovna tak platí, že je tam hodně potřeba i té práce manažerské, řízení projektů, administrativa a tak dále. Čtvrtý mýtus a ten souvisí s tou kreativitou je, že mají často lidé představu, že vlastně budou vymýšlet, že mají jako tu obrovskou fantazii, že je napadají skvělé interiéry, skvělá řešení a že si tedy budou moc v praxi vymýšlet ta úplně nejúžasnější řešení a návrhy.

Tak samozřejmě fantazie, kreativita jsou úžasné a určitě je uplatnitelné v praxi, ale je potřeba si uvědomit, že designér nenavrhuj pro sebe a podle svých přání a představ, ale pro klienta a to často znamená, že klient má trošku jiné představy, že nebude sdílet úplně všechny vaše vize a nápady, někdy možná odmítne něco úžasného, co jste vy vymysleli a taky se to možná trošku dotkne vašeho ega a budete muset ustoupit, protože vlastně je hlavní, aby byl spokojený ten klient a pokud si třeba vybere nějaké křeslo, které se vám fakt jako nejlíbí a myslíte si, že se tam nehodí, ale ten klient ho prostě chce, tak budete pravděpodobně muset ustoupit.

Ale to se překonat dá, horší je to třeba v případě, kdy klient trvá na něčem, co třeba není ergonomicky správně, vy víte, že to tak bude nepraktické, že to nebude fungovat, ale klient si třeba na tom trvá.
Takže pak můžete zkusit edukovat klienta, vysvětlit mu výhody, řešení, ale zároveň musíte pořád respektovat ty jeho přání a potřeby a pokud to tak chce, tak mu to tak navrhnout.
Samozřejmě co nejlépe podle vašeho vědomí a svědomí, pokud si třeba opravdu vybere nějaký kousek v barvě, která vám se nelíbí, tak ale máte ty schopnosti a dovednosti, abyste ten zbytek toho interiéru doladili v dalších barvách, tak, aby se tam to křeslo konkrétní hodilo a tak dále.

Mýtus číslo pět.

Klienti mě najdou přes web a sociální sítě.

Tohle je strašně častý mýtus a spousta lidí si to myslí a já jsem o tom mluvila minulé v epizodě číslo 17, takže si ji určitě pustíte. Web a sociální sítě jsou skvělé, jsou užitečné, když si vlastně dobře nastavíte tu strategii, ale nejsou to primární zdroje zákazníků, určitě ne na začátku vaší kariéry, tam ty cesty musí vést trošku jinudy, takže poslechněte si epizodu číslo 17.

Mýtus číslo 6, ten je vlastně takový trošku nevinný a zní takhle, když budu v časopise, tak se mi pohrnou zakázky a ještě vlastně ta představa by mohla být, když budu v tom časopise, tak už mám jednou pro vždy vystaráno a už nemusím nikdy dělat žádný marketing, protože už se mi napořád budou hlásit zákazníci. Samozřejmě být v časopise je skvělé, dostat se do časopisu s nějakou vaší realizací, buduje to vaši značku, buduje to vaši pozici, vlastně profesionála, buduje to vlastně i důvěru těch klientů, kteří si říkají, jasně on byl tady v tom časopise, tak je to odborník na svém místě, ale nečekejte od toho zázraky, není to tak, že když budete v časopise, tak že okamžitě na základě toho jednoho vydání se vám pohrnou spousty zakázek.

Samozřejmě se to může stát, že pár jich přes ten časopis přijde, ale víte, jak to je, časopis zapadne někde v hlubinách času a už se k tomu nikdo nevrátí, takže tam určitě doporučuji mít třeba na webu nějakou sekci, média a podobně, kam si budete tyhle vaše úspěchy v podobě časopisových článků a veřejněných vašich realizací ukládat, aby si to lidé mohli prohlédnout, ale opravdu je to hlavně o tom budování té vaší profesionality a té vaší značky, vaší pozice na trhu a určitě neříkám, že byste se neměli snažit o to být v časopise, určitě jo, to je zase možná obrácený mýtus nebo taková jako výmluva, že si říkáte, ale tu moji realizaci by tam stejně nevzali, ještě třeba nejsem dost dobrá a tak dále, takže to třeba ani nezkusíte.
Ono je to tak, že třeba hned na poprvé to nevíte, že se to tomu časopisu nehodí zrovna teď, ale možná se jim to bude hodit v budoucnu, takže se fakt nebojte časopisy oslovovat a pokud máte nějakou pěknou realizaci nafocenou, tak ji těm redakcím rozeslat.

No a sedmý mýtus, ten je za mě hrozně důležitý, nebo je hrozně důležitý si tohle z toho uvědomit, když se chystáte změnit třeba kariéru a stát se interiérovým designérem, protože ten mýtus je, že vlastně budete pracovat z domova, což je super, nemusíte chodit někam do tý kanceláře a pracovat od devíti do pěti, můžete pracovat z pohodlí domova a tu pracovní dobu si uzpůsobit podle svého přání a potřeb, často podle potřeb dětí a rodiny a tak dále.
Tak do určité míry ano.

Ale uvědomte si, že interiérový designér taky potřebuje cestovat ke klientům, potřebuje se chodit dívat vlastně na ty nemovitosti, na ty byty.
Potřebuje často auto, protože asi nechcete omezit jenom, pokud jste třeba v Praze, abyste všude jezdili MHD. Často sebou vozíte taky různé vzorky materiálu a tak dále, které bývají pěkně těžké.
Takže auto se určitě hodí a budete často jezdit, protože budete také chodit mezi různými lidmi na různé akce.
Prezentace, konference třeba, konferenci materiál a trend v letňánech teďka.
Budete chodit do různých showroomů, vybírat materiály, takže je možné, že docela se naběháte a budete pořád někde v terénu.

No a často designéři, vidím to poslední dobou hodně, když už jsou zkušenější a ten byznys se jim rozjede, tak často dojdou do fáze, kdy zjistí, že se potřebují s klienty setkávat.
Ideálně tak, aby klienti chodili za designérem.
Aby měl prostě nějakou kancelář, kde bude mít všechny ty vzorky a nebude muset pořád tahat někde v kufru sebou.
Ušetří i čas, protože klienti budou chodit za ním, třeba v té první fázi samozřejmě ho navštíví v tom dotyčném interiéru, ale potom ty další schůzky už mohou probíhat v té kanceláři.
Takže ze začátku to určitě jde z domova, ale časem zjistíte, že mít nějaký ten svůj prostor pro to podnikání je mnohem lepší.
Takže pozor na to, často chtějí interiérový design dělat ženy.

Které mají doma děti, ať už jsou zatím ještě třeba na mateřské, a nebo potom malé děti.
A ta myšlenka je, že budu moci být víc s těmi dětmi, protože budu pracovat z domova, ale ono to tak úplně nefunguje.
A vlastně budete hlavně podnikatelka, a zase připomínám podnikatelský mindset, možná si třeba budete muset zajistit hlídání, když budete mít schůzku u klienta a tak dále.

No a poslední mýtus, můj oblíbený, když začínám, musím si dát nízké ceny.

Tak opravdu nevím, odkud tenhle mýtus se bere, respektive asi vím, je to prostě ten pocit, že ještě nejste dost dobří, takže si přeci nemůžete dovolit účtovat vysoké ceny.

Možná trpíte něčím, čemu se říká syndrom podvodníka a díky tomu svému vlastně nízkému sebevědomí si stanovíte ceny, které jsou ale opravdu jako neudržitelné.
Jako návrh interiéru opravdu nemůže stát pět tisíc korun a přitom to strašně často pořád na různých webech designérů vidím, ještě v lepším případě je tam, že cena začíná od pět tisíc korun, tak je tam nějaký prostor, ale když to tam takhle napíšete, tak lidi mají prostě pocit, že to stojí pět tisíc korun a že to je prostě hodnota té vaší služby.

A vy pak skončíte tím, že budete muset prostě navrhovat interiéry, sekat to je jak balet cvičky, prostě jeden za druhým, abyste se dostali na nějaký měsíční příjem třeba kolik jste měli ve své bývalé práci. Řekněme, že jste měli padesát tisíc hrubého a teď máte jako cenu pět tisíc korun, tak byste museli navrhnout deset interiérů měsíčně, ale to je naprosto prostě nereálné, je nereálné získat tolik prostě zákazníků a takhle rychle prostě navrhnout jakýkoliv interiér, takže tohle z toho vám fakt nebude fungovat.

Jako pokud chcete, můžete se lišit od těch zavedených třeba už zkušených interiérových designérů, ale jenom o trochu, jako pokud má nějaký zkušený designér na webu cenu třeba 25 tisíc za nějakou místnost, tak vy nemůžete dát pět tisíc, můžete dát možná o malinko míň, ale rozhodně ne o, teď nevím, kolik je to jako procent.
Počítám to tady rychle, jasně 20% je pět tisíc z 25, takže vydáváte 80% slevu těm lidem, to je trošku moc ne.

Takže tímhle způsobem nad tím zkuste uvažovat a prostě ty peníze musíte mít pořádně propočítané, aby to dávalo smysl a abyste se dokázali uživit.
Takže to bylo těch mých osm mýtů, zajímalo by mě, jestli možná se vy sami setkáváte s nějakými mýty ohledně práce interiérového designéra, tak když tak budu ráda, když mi o nich napíšete do komentářů nebo na e-mail.

No a co ty další mýty, co si klienti myslí o designérech často a je to právě možná ten mýtus, že jenom ladí ty barvičky a tapety a vždycky nemůže být jako těžká práce, že je to taková zábava, něco si kreslí na počítači a podobně.
Nebo mohou mít právě tu mylnou představu, že návrh interiéru bude stát 5 tisíc korun.
Upřímně řečeno, za to si můžete sami, protože to na těch webech máte napsané.
Takže prostě se to třeba mezi těma lidma šíří, že je to takhle levné.
Vlastně jakoby tím říkáte, že ten návrh nemá vůbec takovou hodnotu. Že se to nedá srovnat s něčím jako je třeba návrh od architekta, když to stojí jenom 5 tisíc korun, takže bacha na to.

Takže to jsou ty mýty, které si lidi myslí o práci interiérového designéra.

A pak panují ty mýty v samotném designu.

Jakože když máte tmavou místnost, tak ji musíte vymalovat světlou barvou přeci.

Nebo že chci interiér v neutrálních barvách, tak to je jednoduché, to můžu libovolně zkombinovat jakékoliv neutrální barvy mezi sebou, když jsou přeci neutrální a tak dále.
No a tyhle mýty ty můžete využít vy ve svém marketingu.
Bořte ty mýty.

Pište články, dělejte videa, vzdělávejte ty svoje klienty i veřejnost.

Prospějete tím jak sobě, protože to bude ten váš marketing a budete bráni jako profíci, jako lidé na svém místě, kteří mají přehled, rozumí tomu.
Ale prospějete i oboru, tomu našemu oboru jako takovému, protože budete uvádět věci na pravou míru a to je strašně podle mě důležité.

Takže doufám, že se do toho pustíte a že třeba napíšete články, natočíte videa nebo možná budete dělat nějaké semináře, workshopy a podobně, kde budete lidi edukovat a budete tím budovat tu vaši pozici profesionála a odborníka na svém místě.

Tak to je pro dnešek všechno, já se na vás těším u dalšího dílu a nebudu doufat, že se potkáme 3. dubna na konferenci Materiál a trend.
Mějte se moc krásně.