038: Perfekcionismus: Tichý zabiják podnikání interiérových designérů

Přepis je tvořen automaticky, omluvte prosím případné chyby.

Krásný den, milé designérky a designéři, já vás vítám u další epizody našeho podcastu.
A dneska bych se s váma ráda pobavila o perfekcionismu.
Podle mě je to jedna z věcí, který vidím hrozně často u lidí, u designérů, a je to jedna z věcí, který je brzdí.
Sice byste možná řekli, že perfekcionismus přeci je výhoda v interiérovým designu.
Chceme, aby všechno bylo perfektní, precizní a tak dále.
Tak to je určitě pravda, ale nesmíme zaměňovat perfekcionismus za profesionalitu.
Tak pojďme se na to dneska podívat víc do hloubky.

...

Kdo to vlastně je, ten perfekcionista?
Nebo co je to ten perfekcionismus?
Ať tady máme na začátek nějakou definici, o čem se tady bavíme.
Tak perfekcionista je člověk, který samozřejmě chce mít všechno dokonalé, ale zasahuje to vlastně až do té hloubky, kdy on klade extrémně vysoký nároky sám na sebe, ale i na svý okolí.
Všechno, co dělá, musí být naprosto bezchybný, naprosto dokonalý a naprosto přesný.
A vlastně mu nestačí to, že je to třeba dost dobrý nebo velmi dobrý.
Prostě tím jeho cílem je dokonalost.
A pokud si myslí, že toho ještě nedosáhl, tak není vlastně nikdy spokojený.
Protože upřímně řečeno, co je to dokonalost, co je, co je vlastně dokonalý?
Co bysme mohli definovat jako fakt dokonalý?
Taková věc možná ani neexistuje.
A my když jsme v klubu narazili na téma perfekcionismu a bylo to myslím někdy na coworkingu a bavili jsme se právě o tom, eh, na čem děláme, na čem pracujeme a že nám to třeba právě ještě nepřipadá dost dobrý.
Tak ale zazněla ta myšlenka, že přeci pro interiérového designéra je ale tahle vlastnost dobrá, protože chce odvést kvalitní službu.
Klient očekává kvalitní službu, perfektní výstupy, kvalitní výstupy, promyšlený návrh až do nejmenšího detailu.
Ale je to pravda, možná trošku, ale asi bysme to neměli nazývat úplně tím perfekcionismem.
Měli bysme nazývat věci pravými jmény.
A to, po čem vlastně my toužíme, to, co chceme, čeho chceme dosáhnout v té praxi, je spíš profesionalita, pečlivost, preciznost, kvalita té naší práce.
Ale ten perfekcionismus, to je trošku chorobná záležitost.
Něco, co může bejt takovou jako pastí nebo takovým nebezpečím, kdy vlastně my neustálou tou snahou vylepšovat i ty maličkosti, který už nejsou podstatný, si víc škodíme.
Možná škodíme i tomu klientovi, protože nikdy nedostane hotovou tu práci.
A za tím vším stojí nějaký strach.
Strach z toho, že uděláme chybu.
Ještě horší, možná strach z toho, že nás někdo bude kritizovat, že nebudeme úspěšní a podobně.
A já se musím přiznat, že moc dobře vím, o čem mluvím, protože já jsem byla, můžu už možná dneska říct, obrovský perfekcionista.
Ale léčím se, dalo by se říct.
Snažím se na tom nějakým způsobem zapracovat.
Já si pamatuju v době, kdy, eh, jsme vydávali časopis Bohemia Living, tak já jsem byla schopná do tří do rána sedět nad tím časopisem, protože druhý den měl vyjít a já jsem ladila, eh, ladila text, aby byl zarovnaný úplně dokonale.
Nadpisy, aby měly správnou velikost, obrázky, aby přesně seděly a když mi to nepřipadalo dost dobré, tak jsem nad tím prostě seděla donekonečna a pořád to měnila.
Dokonce to fungovalo tak, že, hm, tenkrát jsme ten časopis dělali v programu, který se jmenoval InDesign.
Můj manžel s ním uměl a ten původní plán byl, že on bude dělat tu grafiku toho časopisu.
Jenomže, eh, právě díky tomu mému perfekcionismu a tomu, že já jsem nikdy nebyla spokojená s tím, jak on to dělá, tak to dopadlo tak, že, eh, řekl, že mě radši naučí s tím InDesignem, než aby to pro mě dělal.
Takže na tom doufám je hezky vidět ta ilustrace toho, jak by to vlastně vypadat nemělo a to, jak nám ten perfekcionismus může škodit.
Protože vlastně z toho strachu, že někdo řekne, že to není dost dobrý, eh, my pracujeme mnohem víc hodin úplně zbytečně a ztrácíme čas, energii nad něčím, co už bylo dost dobrý.
Nad detailama, kterých by si třeba nikdo ani nevšiml, protože řeší úplně jiné věci, než, než třeba my v tu chvíli.
Takže ten perfekcionismus opravdu může být jako, hm, velmi zlý, eh, pán a velmi nás ovládat a vlastně nám v uvozovkách ničit, eh, život.
Eh, dělat věci perfektní a skvělý samozřejmě samo o sobě není špatný, jo.
V interiérovém designu určitě na tý kvalitě, na tý preciznosti záleží, na tý pečlivosti.
A pokud třeba máte sklony k tomu perfekcionismu, tak ono to může i pomáhat, protože, eh, si pravděpodobně všimnete nějakých třeba chyb nebo detailů, který by jiným, eh, unikly.
A díky tomu ty vaše projekty jsou, eh, fakt promyšlený a, a kvalitní.
A klienti samozřejmě, eh, tuhle kvalitu a tu profesionalitu, preciznost a důraz na ten detail ocení.
To i může bejt jako důvodem, proč vlastně si vás vybrali nebo proč se k vám vrátí, nebo proč vás doporučí pak dál.
Je zajímavý, že perfekcionisti tím, jak jsou nároční sami na sebe, tak je to vlastně motivuje.
Motivuje je to dál se vzdělávat, pořád zlepšovat ty svoje schopnosti a dovednosti, což je taky super.
A v neposlední řadě to, že něco vytvoříte a fakt jste na to pyšný.
Fakt víte, že to je kvalitní, bez chyb, bez kompromisů.
Tak to může přinášet velký uspokojení z tý vaší práce.
Problém nastává, když ten perfekcionismus se stává takovým jako destruktivním a takovou fakt jako pastí, kdy-- kterou když jako překročíme nějakou tu určitou hranici, tak dochází k tomu, že třeba odkládáme odevzdání tý hotový práce, protože nám pořád připadá, že to ještě není ono a že to není dost dobrý.
Jo?
Tady třeba takovej typickej příklad v interiérovým designu jsou vizualizace.
Jak dlouho ladíte vizualizace, aby přesně do nejmenších detailů každý ten materiál odrážel světlo přesně tak, jak chcete, aby na něj dopadalo správně světlo, aby byly dokonalý stíny.
A víte, kolik tohle, eh, zabere času, pokud jste to někdy, eh, dělali.
A přitom klient, o co jde klientovi?
Klient vlastně potřebuje ten hotový interiér.
Potřebuje to začít realizovat.
A jestli s tím dopadá zprava nebo zleva, mu je většinou úplně, úplně jedno.
Radši bude mít ten kvalitní dobrý návrh teď než čekat další měsíc, až vy to doladíte.
No a problém je i to, že vlastně tím, jak trávíte hodiny a hodiny dolaďováním nepodstatných detailů, tak vám utíkají jiné projekty.
Mohli jste možná oslovovat nové klienty nebo jste se mohli vzdělávat.
A co často vidím hlavně třeba u začínajících designérů, ale i těch pokročilejších, že jak dolaďují pořád a vylepšují ten svůj návrh i třeba jako po grafické stránce, potom jo, v rámci nějaké prezentace a tak dále, tak ty hodiny navíc, které to ladí, si pravděpodobně nezapočítali do ceny té zakázky, takže tím pádem potom jim utíkají zase peníze.
Hrozí tady z toho i potom ve výsledku nějaké vyhoření jo, vyčerpání z toho neustálého strachu, z toho pochybování o sobě, o své práci a tak.
Takže to určitě není, není dobrý ten perfekcionismus v tomhletom, z tohohle úhlu pohledu.
Cílem by mělo být opravdu být profesionální, mít vysoké nároky na kvalitu samozřejmě, ale vyvarovat se tohohle nezdravého perfekcionismu, který nám spíš škodí.
Jestli cítíte, že s tímhle máte tak trošičku problém a že tahle epizoda je tak trošku o vás, tak bych vás ráda vyzvala k tomu, abyste se teďka zamysleli.
Klidně si stopněte ten podcast na chvilku, jestli můžete.
Klidně si vemte tužku a papír.
Ideální je svoje myšlenky si vždycky zapsat.
A zkuste si odpovědět na otázku, v čem vám ten perfekcionismus v práci někdy pomáhá.
Jestli byste třeba uměli vyjmenovat nějaké konkrétní situace, kdy vám to bylo ku prospěchu, kdy se ty výsledky díky tomu staly lepšími.
Tak stopněte si na chvilku podcast a zapište si to.
A druhá otázka, nad kterou se zamyslete, je, kde v té vaší práci tak trošičku zaměňujete perfekcionismus za profesionalitu.
Stává se vám, že jste vlastně pyšní na to, že jste perfekcionista?
A jak by vypadala ta vaše práce, kdyby stačilo, že už je dost dobrá?
Jak by vypadala dost dobrá verze toho, co děláte?
A nakonec si zkuste říct a bavíme se tady pořád o těch projektech, o samotných návrzích interiérů.
Kde v té vaší práci cítíte, že byste ušetřili čas, nervy a energii, kdybyste upustili od toho svého perfekcionismu a dovolili si, aby to bylo třeba dobré jenom v uvozovkách z osmdesáti procent.
Tak doufám, že jste se nad tím zamysleli.
Dali jste si ten čas na přemýšlení a na reflexi.
A pojďme dál, protože bavili jsme se o tom, jak ten perfekcionismus se týká těch našich projektů, té práci pro klienty.
Ale to, co vidím jako velký problém, je perfekcionismus, když se snažíte podnikat, když se snažíte hledat klienty, když se snažíte budovat ten váš byznys.
Tady to bývá opravdu velký problém a nevidím tam takovou tu výhodu maličkou, kterou jsme měli u toho navrhování těch interiérů, v té pečlivosti, preciznosti a všímání si detailů.
Protože právě v tom podnikání často ten perfekcionismus je spojený i s prokrastinací a s tím, že vlastně odkládáte třeba tvorbu webových stránek a nebo naopak tvoříte webové stránky tak dlouho, tak dlouho je vylepšujete, ale myslíte si, že pořád nejsou dost dobré, že je prostě nevypustíte do toho světa, nepublikujete, nikomu je neukážete a nikde o tom nemluvíte, že máte webové stránky.
Nebo často vídám, že lidi mají třeba nějaký školní projekt, který vytvářeli během studia, a protože jim nepřijde ještě dost dobrý, nevím, s kým, s kým se srovnávají, tak ho vlastně nikdy neukážou, nikde ho nepublikují, neukážou ten výsledek své práce, ale tím pádem vlastně nemůžou nikomu ukázat, co umí a co dokážou a jaký je třeba jejich styl.
A tady v tom podnikání to právě hodně souvisí se sebevědomím, se sebedůvěrou, s tím, jak sami sebe vnímáme.
Tady to není často opravdu o té kvalitě, ale je to z toho strachu, že nás někdo odmítne, že nebudeme úspěšní, že někdo dokonce řekne, že nejsme dost dobří.
A tyhle pocity vycházejí často někdy fakt až z toho našeho dětství, kdy třeba prostě nás rodiče dostatečně nechválili nebo ve škole, ve školce se nám děti posmívaly kvůli něčemu a v nás to vlastně zůstalo.
No ale kdybyste se nechali zastavit tím perfekcionismem a nikdy vlastně neukázali světu to, co umíte a to, jak dokážete lidem pomoct třeba právě s interiérem, a to by byla strašná škoda.
Mluvili jsme tady o tom už v podcastu, v epizodách, o tom, jaké je vaše poslání nebo jak důležité je to navrhovat interiéry pro lidi, jak důležitá je to činnost pomáhat tímhle způsobem lidem.
A vy vlastně kvůli nějakým svým vnitřním přesvědčením a negativním přesvědčením byste to vlastně světu nedali a neukázali.
A to by byla hrozná škoda.
Takže je potřeba na tom pracovat a toho nezdravého perfekcionismu se nějakým způsobem zbavit.
Jak jsem říkala na začátku, jsem perfekcionistka, ale snažím se z toho léčit, protože fakt vidím, že to je jako blok v té práci a v tom podnikání a škodí mi to.
Takže úplně třeba první věc, kterou jsem zkoušela nedokonale, je napsat nějaký e-mail, kde byl nějaký překlep a prostě ho odeslat.
Neopravovat to.
Věděla jsem o té chybě, ale zkusila jsem to, co se stane, když to pošlu s tím překlepem.
A samozřejmě nic se nestalo.
Takže to je takový maličký krok, který třeba doporučuju vyzkoušet na začátek a uvidíte, že nic strašného se nestane, protože pravděpodobně si toho nikdo ani pořádně nevšimne.
Velká škola pro mě tohle byla třeba loni na podzim, kdy jsem zařizovala si vlastní ložnici a měla jsem opravdu ten pocit, že kdyby to potom někdo viděl, toho, ten hotový výsledek a nebyl by prostě dokonalý, tak prostě by mě pomluvil a řekl by si, co to je za interiérovou designérku, když to prostě nemá, nemá dokonalý.
Ale ten interiér je prostě ve starým stoletém domě, jsou tam křivé stěny a tak dále.
Takže i moje prostě snaha o to mít úplně hladké rovné stěny prostě nebyla zrealizovatelná, takže jsem se s tím holt musela smířit.
A samozřejmě když přišly návštěvy a podívaly se na to, tak si toho zase nikdo nevšiml.
Jo, takže to jsou většinou prostě i ty věci, který jako musíte nechat jít, musíte nechat být i pro vlastně váš zdravý rozum a pro zachování nějakýho duševního, duševního zdraví.
Takže zkoušejte to.
Zkoušejte se podívat na to, kdy už ta vaše práce je dost dobrá, eh, aby vlastně všichni byli, eh, spokojení včetně vás, ale nedocházelo tam k tomu, že vyhoříte, vyčerpáte se, budete na tom pracovat nadměrně mnoho hodin a tak dále.
A ještě na závěr zase doporučuju opravdu si na to odpovědět a stopnout si podcast, eh, napsat si to na papír.
Kdy naposledy jste odložili nějakou práci nebo zdrželi nějaký projekt a zvlášť v tom podnikání, eh, kdy jste neudělali nějaký krok, neukázali nějakou svoji práci a tak, protože vám to ještě nepřišlo dost dobrý.
Zkuste se vrátit do toho okamžiku, kdy se to dělo a zamyslete se, co se skutečně dělo u vás uvnitř ve vaší hlavě.
Co vám říkala ta hlava?
Proč to ještě není dost dobrý?
Proč to ještě nemůžete ukázat světu?
Ten důvod tam pravděpodobně bude, že je to nějaký strach a podobně.
Tak to zkuste prozkoumat, co se tam ve skutečnosti dělo.
A poslední otázka, kde ve svém podnikání právě teď prokrastinujete právě kvůli perfekcionismu?
A co by se stalo, možná si to můžete udělat jako nejhorší scénář, co nejhoršího by se mohlo stát, kdybyste tu věc vypustili do světa, i když bude podle vás hotová a kvalitní jenom z osmdesáti procent.
Co nejhoršího se může stát?
Zkuste si na to odpovědět.
Jinak určitě existuje spousta knížek nebo možná najdete i nějaká videa na YouTube, návody, rady, inspiraci, jak s tím perfekcionismem pracovat, jak se ho zbavit, jak zmírnit tu jeho tíhu a ten vliv na ten náš život pracovní, možná někdy i osobní.
Mně, eh, pomohla knížka Radost z nedokonalosti, která vyšla v nakladatelství Grada, takže když tak můžu doporučit.
A budu ráda, když třeba vy doporučíte i nějaké knížky nebo nějakou inspiraci na to, jak pracovat s perfekcionismem.
Napište mi do komentářů na blogu.
Děkuju, že jste doposlouchali až sem.
Doufám, že to pro vás bylo užitečné a inspirativní.
Pokud ano, tak nezapomeňte podcast odebírat na Apple Podcasts, na Spotify nebo na YouTube.
A já se na vás budu těšit zase u příští epizody.
Mějte se krásně.