025: 5 zásadních důvodů, proč designéři nerostou

Přepis je tvořen automaticky, omluvte prosím případné chyby.

Krásný den, milé designérky a designéři.

Vítám vás u další epizody podcastu.

Znáte ten pocit, když o něčem víte a něco si myslíte?
Vidíte nějakou skutečnost ve svém životě, ale někdo vám to potvrdí ještě z druhé strany, ze své vlastní zkušenosti?
Tak to přesně se mi stalo, protože jsem narazila na článek na LinkedIn od Jiřího Rosteckého, kde píše o tom, proč freelanceři nerostou.
Pět důvodů, proč freelanceři nerostou, se jmenuje ten článek.
Já vám na něj dám odkaz pod podcast, ať si ho můžete taky přečíst.

No a právě všechny ty důvody, o kterých tady Jiří píše, jsem si já mohla krásně vztáhnout na obor interiérového designu, protože všechny ty problémy nebo chyby, které se v tom článku objevují, platí i pro interiérové designéry a je zajímavé vidět, že v tom nejste sami, že s tím a podobným se potýkají opravdu všichni podnikatelé na volné noze.
A my se dneska na těch pět důvodů podíváme důkladněji a podíváme se na ně právě z pohledu interiérového designu.

Partnerem dnešního dílu je Bonami, kde se rozhodli pro užší propojení s naší designérskou komunitou a spustili svůj Bonami Designers Club.
Díky němu můžete získat dvojitý bonus z vašich projektů, ve kterých alespoň částečně použijete výrobky z Bonami.
Jednak získáte slevu pro vaše zákazníky a zároveň provizi pro vás.
Navíc vám Bonami nabízí publicitu pro vaše projekty, které můžete zveřejňovat díky klubu na jejich stránkách, kde je může vidět tisíce zákazníků a designéři v klubu budou mít také svůj osobní kontakt na pracovníka v Bonami, kde se o vás postarají.
A kromě e-shopu se na vás těší také ve čtyřech pražských home studiích, kde budete mít přednostní přístup například ke vzorkům látek nebo k vystaveným produktům.
Bonami Designers Club je tak ideální platforma nejenom pro získání provize, ale i pro vaše zviditelnění a pohodlnou spolupráci. Členství je zdarma a přihlásit se můžete klidně hned na stránkách Bonami.
Odkaz najdete pod podcastem.

Proč designéři nerostou anebo obecně freelanceři?

Možná bychom si mohli na začátku trošku upřesnit ten pojem freelancer.
Já to vezmu z mého pohledu a právě toho napojení na interiérový design, protože samozřejmě freelancerem můžeme nazvat každého člověka, který pracuje na volné noze.
Ale přece jenom může to být různá forma práce na volné noze a asi je trošku něco jiného, pokud se bavíme o freelancerovi, který je třeba grafik a jeho klienty jsou firmy, které mu můžou dodávat i relativně pravidelné přísuny práce, přísuny zakázek, může to být dlouhodobá spolupráce.

Takže pro takového freelancera samozřejmě je velká výhra získání jednoho zákazníka, se kterým pak třeba spolupracuje několik let.
Bohužel v interiérovém designu to takhle úplně nefunguje, protože opravdu jedeme na ty projekty, které jsou od do.
Většinou navrhneme ten interiér, ten interiér se zrealizuje a ten klient tam pak prostě bydlí třeba minimálně deset let, než ho napadne, že by mohl udělat nějakou rekonstrukci nebo nějakou proměnu toho interiéru a znova vás osloví.
Takže je tam trošičku rozdíl v tom, že vlastně my musíme pořád získávat nové a nové zákazníky.

Nicméně rámcově se asi dá opravdu souhlasit s tím, jak tady Jiří píše, že jak funguje freelancing v České republice?
Spousta lidí buď začne hned po škole, že se nenechají ani zaměstnat a jdou rovnou na volnou nohu, anebo naopak si budovali tu kariéru v zaměstnání a potom, protože už nasbírali ty zkušenosti a jsou z nich experti, tak se vydají na tu volnou nohu, protože už nechtějí šéfa.
Já vidím v tom interiérovém designu ještě tu variantu, kdy vlastně jste třeba pracovali a budovali si tu kariéru v zaměstnání, ale v úplně jiném oboru.
A vlastně tam dojde k tomu, že jste třeba vyhořeli, nebo už prostě ten obor vás nenaplňuje a že jste se rozhodli pro tu změnu kariéry.
Udělali jste si třeba rekvalifikační kurz a pustili jste se na volnou nohu v interiérovém designu.

Každopádně potom je to ale velmi podobné u všech lidí.
Spousta lidí nabízí vlastně jednu službu, maximálně třeba o něco navíc, ještě k tomu nějakou konzultaci a podobně.
A buď si počítají hodinovou sazbu, nebo, což zase je v tom interiérovém designu častější, počítají si cenu za projekt.

Problém je, že ten, tu cenu často neodhadnou správně za ten projekt a vlastně se podcení a nedostanou zaplaceno za ten projekt tolik, kolik by bylo potřeba.
Takže to zase, jak vyplývá tady z článku, se opravdu netýká jenom nás interiérových designérů, ale bojují s tím opravdu všichni freelanceři.
Je tady statistika v tom článku z průzkumu Na volné noze, portálu Na volné noze, že osmdesát pět procent freelancerů nepřesáhne dva tisíce korun za hodinu sazbu a dvě třetiny nevyfakturují ročně víc než milion korun.

Já bych řekla, že bohužel v tom interiérovém designu je to ještě horší.
Málokdo si dovolí v uvozovkách dva tisíce korun na hodinu.
My budeme teďka během podzimu o penězích a cenotvorbě mluvit hodně, takže slibuju, že se k tomu ještě vrátíme.

Nicméně máme třeba v klubu k dispozici tabulku, kde si můžete spočítat hodinovou sazbu, takovou vlastně vaši vnitřní, od které byste, od které byste se měli odrazit.
A tam opravdu málo komu, prakticky nikomu dneska nevyjde méně než tisíc korun za hodinu.
Na druhou stranu je potom ve výsledku málo lidí, kteří opravdu si dovolí to účtovat.

To souvisí spíš ale než s ekonomikou a nějakou finanční stránkou té věci, s nějakým mentálním nastavením, s nějakýma přesvědčeníma, z nízkou sebedůvěrou.
Protože třeba začínáte a tak si říkáte, nemůžu si dovolit účtovat si tolik a tak dále a tak dále.
To je úplně jiná kapitola, určitě se o tom tady ještě v budoucnu pobavíme.

No a kromě těch vlastně nízkých, nízkých sazeb je potom ještě druhý problém nebo, nebo cíl vlastně takového freelancera, naplnit si kalendář prací.
Podle průzkumů, jak se tedy zase píše v článku, vlastně lidi, kteří pracovali těch čtyřicet hodin týdně v zaměstnání, potom na volné noze pracují mnohem, mnohem víc a navíc si dovolí tak maximálně jeden týden a ve výjimečných případech dva týdny dovolené.
Takže jsou na tom vlastně hůř, než byli v tom zaměstnání.
Jako samozřejmě můžete být spokojení.

Můžete mít tu spoustu zákazníků a pracovat pro ně od rána do večera, protože vás to baví a děláte to rádi, nějaké ty peníze to taky přináší, takže super, ale může to být lepší a může tam být něco víc.
Můžete vlastně opravdu budovat nějaké to udržitelnější podnikání a podnikání, které vám přinese mnohem, mnohem větší, větší tržby.
Tak pojďme se podívat na těch pět důvodů, které podle Jiřího Rosteckého stojí za tím, že freelanceři nerostou.
Potažmo si to navážeme na interiérové designéry.
Tak první důvod je, že chybí freelancerům informace.
To vidím samozřejmě i u interiérových designérů, kteří právě se třeba překvalifikovali, doteď pracovali v zaměstnání a vlastně mají pořád ten pohled toho zaměstnance.

Nikdy nepodnikali, nemají ani okolo sebe nikoho, kdo by podnikal a prostě nevědí, jak na to a vlastně vidí v takovým tom úzkým tunelu jenom tu jednu jedinou možnost, že pracovat jako interiérový designér na volné noze znamená dělat projekty, dělat návrhy interiérů, případně i realizovat ideálně.
A to je vlastně jediná forma, jak by to šlo dělat.
Většina lidí samozřejmě k tomu nabízí třeba konzultace jako takový doplněk, ale to hlavní gró je opravdu ta tvorba toho projektu, toho návrhu interiéru a jeho následná potom realizace.

No ale ony existují i různé další modely.
Nebo kromě třeba toho klasického navrhnout interiér, spousta dalších možností nebo produktů nebo služeb, který vy můžete do toho svého portfolia přidat a zařadit, který vám zase rozšíří tu možnost těch příjmů.

Protože když třeba jeden měsíc nebudete mít nového klienta na kompletní projekt, návrh interiéru, můžete mít třeba pět konzultací a k tomu třeba něco, něco dalšího.
Já třeba, když jsem, když jsem začínala nebo potom už asi po pár letech, kdy jsem právě touhle zkušeností došla k tomu, že je potřeba mít víc těch služeb a víc z těch projektů nebo produktů, tak jsem vlastně měla kromě toho té služby návrhu interiéru a konzultací i online návrhy, takové jakoby rychlejší, operativnější, samozřejmě levnější, ale dalo se tím vyplnit třeba nějaké období bez klientů.
Měla jsem na webu e-book, který byl ale za peníze, byl, byl k prodeji.
To znamená, nějaký pasivní příjem by mohl přicházet z prodeje toho e-booku.
Pořádala jsem různé workshopy a kurzy, který byly nemalou částí toho příjmu, a jak možná víte, tak vlastně díky pořádání těch kurzů potom vznikla online škola a pak klub a tak dále a tak dále.

Takže se ta služba potom vlastně někam vyvinula, přetavila v úplně jiný byznys, ale to už je, to už je jiná kapitola.
Ale zase ty workshopy, kurzy mi přinášely další, další příjem do toho, do toho byznysu.
Nehledě na to, a to je taková tajná rada, že se mi z těch kurzů nebo workshopů hlásili noví zákazníci na ty konzultace anebo na ten návrh interiéru, protože když přišli na ten kurz, bylo to třeba půldenní, tak vlastně nedostali všechny odpovědi buď na otázky, který měli, takže si potom zaplatili ještě se mnou konzultaci, třeba v případě, že řešili něco konkrétního v tom svém bydlení a v tom prostoru vlastně toho workshopu jsme na to neměli dost času.
Takže potom si třeba domluvili ještě konzultaci a následně možná i potom kompletní návrh toho, toho interiéru.

Takže i takhle bylo možné vlastně získávat zákazníky přes ty workshopy.
Potom jsem napsala i tu tištěnou knížku, takže zase, i z té mi vlastně dodnes pořád plynou nějaké, nějaké peníze, zase pasivní příjem z toho prodeje té knížky.
Natočila jsem i online kurz pro jednu platformu externí, takže tam zase z toho prodeje těch kurzů a to já už s tím vlastně nemám žádnou práci, tak mi zase plynou provize.
Takže opravdu nemusíte mít jenom ten jeden čistě typický možná produkt nebo službu toho návrhu interiéru, ale je dobré si udělat větší portfolio těch služeb.

Další informace, které chybí začínajícím i pokročilejším designérům, jsou právě ohledně těch peněz a ohledně toho stanovení si odpovídající částky.
Vlastně ten začínající designér si neumí ani vypočítat tu hodinovou sazbu, protože možná vychází právě z těch peněz, které měl možná v tom zaměstnání a snaží se vydělat vlastně tu stejnou sumu a vůbec nepočítá s tím, že musí taky platit zdravotní a sociální, že bude muset jednou za rok asi taky zaplatit nějaký daně, že si bude muset kupovat nějaký software, že chce jet na dovolenou a ta se mu musí zaplatit.
Dřív mu to platil zaměstnavatel.

Tohle všechno se vlastně do toho musí vtáhnout, takže pak opravdu není divu, že ta hodinovka třeba je minimálně těch tisíc korun za hodinu.
Ale samozřejmě, kde jste se to měli naučit?
Ve škole vás to pravděpodobně neučili, takže musíte hledat zdroje.
My je máme samozřejmě u nás v klubu, pomůžeme vám s tím, můžete si dát konzultace, můžete číst knížky o cenotvorbě, na internetu najdete spoustu inspirace a rad.

Takže je ale potřeba se to, se to naučit.
A možná největší ten zádrhel je opravdu v tom mindsetu a naučit se mít rád peníze, říkat si o peníze a tak podobně.
Takže opravdu chce to se vzdělávat a hledat si ty informace pro ten váš růst.
No a když už jsme u růstu, tak druhý bod z článku Proč designéři nerostou je, že nechtějí růst.

A je to pravda, protože vlastně ten váš cíl byl navrhovat interiéry, tak super, když už máte ten určitý počet zákazníků nebo se vám hlásí noví zákazníci třeba na doporučení, tak vy jste vlastně pořád zavaleni tou prací a pracujete pořád pro ty klienty, což je skvělý a baví vás to, ale vlastně nemáte čas a možná ani energii pracovat na tom svém byznysu.
Já myslím, že už jsem o tomhle mluvila tady v podcastu.
Určitě jsem psala článek na blog, takovou mini recenzi na knížku Podnikatelský mýtus, tu určitě doporučuju, protože to je přesně o tomhle, kdy vy vlastně jste ten profesionál, ten odborník na interiérový design, ale nejste odborník na podnikání a vlastně se nesnažíte ty svoje podnikatelské dovednosti zlepšit a vlastně si stoupnout do role nějakého šéfa nebo právě tvůrce toho byznysu a jste pořád vlastně jakoby na pozici toho, byť zaměstnance, ale zaměstnance, který pracuje pro ty vaše, vaše klienty.
Podle toho článku právě spousta lidí nemá vůbec žádnou vizi.
Prostě jedete v tom každodenním režimu a modlíte se, aby další měsíc se ozval nějaký klient, ale nemáte žádnou vizi třeba na dalších tři až pět let nějakého rozvoje v tom podnikání.
Lidi se bojí udělat nějaký krok, jako třeba zvýšit ty ceny, nebo si najmout nějakou pomoc.

Vždycky je strašně častá výmluva buď, že na to nemám peníze, anebo ale já bych toho člověka musela všechno naučit a to by trvalo strašně moc času.
Takže zase takovej jako zpátečnický trošku přístup, protože pak ten rozvoj samozřejmě tam nemůže nastat, protože vy fakt nemůžete dělat úplně všechno.
Takže je potřeba pracovat nejenom v tom vašem podnikání, ale i na tom vašem podnikání.
Neříkám, že každý musí vybudovat nějakou prostě velkou firmu nebo nějaké velké interiérové studio, ale mělo by to být do nějaké míry i udržitelné.
Co když se stane, že třeba onemocníte?
Jak ten váš byznys poběží dál bez vás?

Asi, asi úplně moc ne, pokud tam nemáte pořešené, kdo by vás třeba nahradil, zastoupil a podobně.
Takže i nad tím je potřeba uvažovat trošku, trošku strategicky.
No a dalším problémem je, že designéři neinvestují do svého podnikání.
Naprostá většina lidí, se kterými se setkal Jiří tady v článku a já to můžu potvrdit zase z hlediska interiérových designérů, vlastně funguje na té bázi, kdy dostanou tu zakázku, konečně vydělají nějaké ty peníze, zaplatí ty složenky, možná něco trošičku ušetří, aby měli v létě na tu dovolenou nebo v září, aby koupili dětem věci do školy.

Takhle to vlastně jde pořád, pořád dokolečka a nikdo nebo málokdo investuje třeba do marketingu nebo do webových stránek, do fotek nebo reklamy, dokonce placené.
A on je interiérový design z tohohle pohledu zdánlivě poměrně jako nenáročný z hlediska investic, který potřebujete pro to, abyste do toho oboru vstoupili.
Protože webové stránky koneckonců si můžete udělat zdarma a potřebujete si koupit maximálně tak počítač a pravděpodobně nějaký software na tvorbu vizualizací.
A vypadá to, že to jakoby stačí, ale ono to fakt fakt nestačí.
Já určitě doporučuji, když se budete chtít pustit do toho podnikání, mít nějakou tu počáteční investici, jednak i rezervu.
To je zase jiná, jiná kapitola.

Když třeba budete chtít skončit v tom předchozím zaměstnání, tak si prostě ušetřit nějakou sumu peněz, abyste překlenuli ty období, než opravdu začnete mít dost klientů, ale zároveň abyste měli nějaký peníze na investici.
Já strašně často vidím a je to hrozná škoda, že si designéři buďto na ten svůj web nedají vůbec žádnou fotku sebe, a když už, tak je to nějaká fotka z mobilu, kdy se vyfotili někde u moře na dovolený.

Ale je strašně důležitý mít opravdu profesionálně udělaný fotky, ideálně od fotografa, který opravdu se zabývá brandingem a focením podnikatelů.
Mít tam profesionální fotky sebe je naprosto zásadní, ale samozřejmě v našem oboru i profesionální fotky těch vašich interiérů.
I kdybyste si měli nechat, zatím máte třeba opravdu jeden jediný hotový projekt a to je třeba vaše vlastní bydlení.
Tak si prostě najmout profesionálního fotografa, který ale pozor, musí být fotograf, který se specializuje na focení interiérů a architektury.

To není to samé jako ten člověk, který fotí lidi.
A investovat prostě do těch fotek, který vlastně vás budou reprezentovat na tom webu.
Zároveň je můžete poslat někam do médií a tak dále a tak dále.
No a o tom marketingu, to bychom mohli mluvit dlouho.
V našem oboru vlastně opravdu nejlíp fungujou ty doporučení, ale je riziko, že když se spolehnete jenom na ty doporučení tak, že se třeba vyčerpají zrovna prostě nikdo nebude mít

nikoho, koho by vám dalšího doporučil.
A protože vy jste nedělali žádný jiný marketing, no tak budete namydlený.
Takže je důležitý udělat si vlastně i rozpočet na ty investice do toho vašeho rozvoje nebo rozvoje toho byznysu, to znamená na ten marketing, ale i třeba na, na ty fotky, jak jsem říkala, ale třeba i na vzdělávání, na, na mentoring, možná nějakého kouče, mentoringovou skupinu apod., protože to vás hrozně moc, moc posune dál.

Já jsem nedávno natočila rozhovor s designérkou Danielou Staněk Dvořákovou a bude to příští nebo přespříští epizoda našeho podcastu Proč designéři nerostou.
Tak si to pak pusťte.
Ale když jsme se bavily mimo záznam, tak ona mi říkala, že vlastně všechno, co vydělá, nebo velkou část z toho investuje zpátky do byznysu.
Tohle je strašně důležitá věc, že kupuje prostě katalogy tapet, který jsou, který jsou drahý třeba i od luxusních značek, ale že jí to hrozně moc pomáhá potom v komunikaci s klienty, může jim nabídnout, ukázat ty různý produkty a vyplatí se to opravdu.
Takže zase třeba můžete investovat i do těch pomůcek v uvozovkách designéra.
Ty různý knihy, katalogové a podobně.
Vzorky materiálů.
No a když jsem zmiňovala to investování do vzdělávání a do nějakého mentoringu, networkingu a podobně, tak to je vlastně bod číslo čtyři, který je tady v tom článku zmiňovaný.
A to, že freelanceři nejsou obklopení správnými lidmi.
Bohužel potom samozřejmě lidé, když se dostanou k nám do klubu, tak je to lepší, protože tam už jste mezi interiérovými designéry a je to super, že tam sdílíme mezi sebou zkušenosti.
Máte tam velkou databázi těch informací, takže to řeší ten hlavní problém i ten problém toho vzdělávání i ten problém toho, že vlastně nejste propojení s tím oborem, nemáte kontakty na dodavatele, neznáte se s nikým, kdo už v tom oboru pracuje?
Kdo by vám poradil?

Takže v tomhle ohledu samozřejmě, kdo je v klubu, tak už má problém vyřešený.
Ale často je ten problém i v tom, že vlastně, když začínáte třeba fakt v tom podnikání a nikdo třeba z vašich kamarádů, přátel z rodiny nepodnikal, tak vlastně vám nerozumí a nemůžou vám pomoct a poradit.
Tam by pomohlo, i kdyby třeba byli z jiného oboru, ale měli by nějaký ty podnikatelské zkušenosti.
A proto je fakt skvělý se propojovat, seznamovat s ostatníma podnikateli z jiných oborů a inspirovat se navzájem.
Já jsem teď třeba byla na konferenci Nové začátky v Brně a tam byla třeba architektka a paní, co peče sušenky a odborník na vyjednávání, majitel IT firmy, takže velká škála lidí z různých oborů se spoustou různých zkušeností.

A to bylo právě na tom skvělý krom skvělých přednášek.
Potom to sdílení těch zkušeností, že jsme si navzájem každý něco poradili, co jsme věděli, a to je fakt jako k nezaplacení.
Takže doporučuju podobné akce.
Mrkněte se i na konferenci Nové začátky, až se bude konat příště, ať můžete dorazit, ale jakékoliv prostě podnikatelské akce, networkingy, seznamování s podnikateli, mastermindy a tak dále.
Nezůstávejte vlastně v tom podnikání sami, ale obklopte se lidmi, kteří už podnikají a kteří vám budou rozumět a budou vám umět poradit.
No a poslední důvod, proč podle článku freelanceři nerostou je, že jim chybí trpělivost.
A ono to tak může vypadat a dělat ten dojem, když vidíte nějaké už úspěšné designéry anebo obecně úspěšné podnikatele, že prostě se stali úspěšnýma přes noc, že prostě přišli, udělali si ten rekvalifikační kurz, získali prvního skvělého klienta, který je pak doporučoval dál a už to tak jako fungovalo a byla to paráda.

Ale upřímně, tak to většinou nefunguje a opravdu to trvá dlouho a dlouho, než se takový byznys vybuduje.
Já vím, že byste to chtěli rychle, někdy vás jakoby možná i tlačí nějaké, nějaký datum, nějaký termín.
Třeba příklad, když vám hrozí, že vám bude už končit rodičovská dovolená a vy se musíte vrátit do té původní práce, takže chcete prostě rychle, rychle něco, něco vybudovat.
A aby vám to už fungovalo, abyste se nemuseli do té práce, do které se vám nechce vracet, tak určitě.

Možná je to i jako motivace velká v tuhle chvíli, opravdu se do toho opřít, ale fakt nečekejte zázraky přes noc.
Hlavně si nemyslete, že se pustíte do toho oboru, uděláte si ten živnostenský list, založíte si Instagram, budete tam přispívat pravidelně, určitě každý den nějaký nový příspěvek a začnou se vám hlásit zákazníci.
To určitě vůbec ne.

Možná k tomu se vracíme, k tomu investování, k tomu bodu číslo tři, kdy jsem říkala, že málokdo je ochotný investovat do marketingu nějaké peníze a zaplatit si třeba placenou reklamu.
A právě se to snaží dohnat tím zdarma, kdy třeba budou postovat na ty sociální sítě.
Ale počítejte s tím, že vybudovat něco na sociálních sítích trvá rok, klidně i dva.

Musíte být fakt konzistentní, opravdu tvořit ten obsah, který bude kvalitní, bude ty lidi zajímat.
Vůbec to není jednoduchý a fakt to dlouho trvá.
No a problém je možná i v tom vykračování z té komfortní zóny.
To ani tak nesouvisí s tou trpělivostí, ale s tím, že víte, vy víte, co byste měli dělat, ale prostě se vám do toho nechce, protože je to prostě nepříjemný.

Nechce se vám jít na ten networking, protože co já tam o sobě budu povídat, že jo?
A tak dále a tak dále.
Takže vlastně potom si připadáte, že toho děláte vlastně hodně, vždyť jste si přeci vytvořili ty webové stránky, že jo?
A teď teda jako přispíváte na ten Instagram a ono to furt jako nějak jako nejde.
Pořád se nic neděje, klienti, zakázky nikde.
Tak ono to vlastně nefunguje a tak já teda radši skončím.

Ale ono opravdu vybudovat nějakou tu značku nebo vybudovat si jméno a ten stabilní příjem, to je otázka fakt let a ne měsíců.
Takže možná i tady ta rada nebo uvědomění si, že čím dřív začnete, tím, tím líp, protože spousta lidí třeba o tom jenom sní, že by teda byli tím designérem a že by chtěli to dělat a tak dále, ale nikdy nezačnou.
Tak vězte, že čím dřív začnete, tím líp pro vás, protože nic fakt jako nevznikne, nevznikne přes noc.
No a taky ta podnikatelská cesta je vlastně o tom zkoušení.

A když něco nefunguje, no tak zkusím něco jinýho.
Pořád se vlastně jako musím zaměřovat na ten trh a na to, co lidi chtějí, co potřebujou, co bych mohla třeba nabídnout jinýho, jak se odlišit?
Je to vlastně i obrovská cesta osobního rozvoje.
Musíte vlastně chtít nejenom dělat interiéry, ale i podnikat.
Musíte mít nějakou tu vizi a plán, jak toho dosáhnout a přemýšlet i trošku dlouhodobě.
Takže trpělivost je určitě namístě.

Já doporučuju třeba i opravdu, hm, nejenom, jak jsem říkala, setkávat se s podnikateli a tak, ale fakt třeba poslouchejte různé podcasty.
Super, že už teďka posloucháte tady ten, tak skočte na Spotify nebo na Apple Podcasty, najděte si tam další podcasty o podnikatelích, rozhovory s podnikateli a poslouchejte a učte se z nich.
Jiří Roztecký, o jehož článku dneska mluvíme, má taky svůj podcast, takže doporučuji poslouchat. Čtěte různé knížky, nekupujte si možná ani tak časopisy o bydlení, jakožto interiérový designéři, ale kupujte si časopisy, jako je Forbes, a čtěte o úspěšných podnikatelích a jak toho dosáhli.

To podnikání je vlastně fakt krásný, protože celý to vlastně děláte proto pořád, abyste pomohli těm lidem, abyste pomohli ještě víc lidem s tím jejich bydlením, s jejich interiéry, s veřejnými prostory, aby se jim tam dobře žilo, aby se tam dobře cítili, aby byli v krásném prostředí.
Ale abyste to mohli dělat, tak musíte prostě i tu byznysovou stránku zvládnout.
Aby se o vás lidi dozvěděli a abyste pro ně ty vaše služby mohli dělat.

Takže já držím palce, ať se v tom podnikání posouváte, ať vás to baví.
A samozřejmě, když budete potřebovat poradit, tak jsem tu pro vás buď formou konzultací, anebo se můžete připojit k nám do klubu na stránce janapěkná.cz/lomenoVIP najdete čekací listinu, kam se můžete zapsat a my vám dáme vědět hned, jakmile se klub zase otevře pro nové členy.

Tak děkuju, že jste poslouchali.
Doufám, že to bylo inspirativní a že vás to nakoplo do podnikání.
A já se na vás budu těšit zase příště.
Mějte se krásně.