Kůže je materiál, který se používá v mnoha odvětvích – nejvíce v módě a samozřejmě také v interiérech. Nejčastěji jako potahový materiál na sedací soupravy a křesla. Jak je to ale s jeho udržitelností? Je to materiál, který bychom měli přestat používat a nahradit ho alternativami? Na první pohled by se mohlo zdát, že určitě ano. Ale odpověď není tak jednoduchá.
Pokud jste viděli moji přednášku na téma Etický design, víte, že jsem o kůži nemluvila příliš pozitivně. Bohužel, nic není jen černé a bílé. Pojďme se podívat na všechny informace, které o kůži máme, všechna pro i proti. Pak teprve můžeme udělat definitivní rozhodnutí, zda kůži do našich interiérů chceme nebo ne.
Kůže je přírodní materiál – samozřejmě živočišného původu. Může to být kůže nejrůznějších zvířat – krav, ovcí, ale třeba i kůže hadí nebo pštrosí. Používá se od nepaměti a má mnoho skvělých vlastností, pro které je tak oblíbená.
Výhody pravé kůže
Největší výhodou je její trvanlivost a odolnost. Kožené boty můžete nosit v dešti, nechat na ně pražit slunce a stejně vám vydrží třeba 5 let. Kůže je flexibilní a prodyšná. Dalo by se říct, že je to “živý” materiál v tom smyslu, že se časem a používáním mění, ale spíš do krásy. Staré kožené křeslo s patinou je stále funkční a má svůj příběh, může se dědit po generace.
Proces výroby
Problémem není ani tak kůže samotná, pokud nejste z přesvědčení vegan a odmítáte používat živočišné materiály. Nicméně při současné celosvětové spotřebě masa není problém v tom, kůži získat. Problém nastává v procesu zpracování kůže.
Ta musí projít čištěním a konzervací. Kůže se nasoluje, aby se konzervovala. A potom nastává činění. A tady je ten kámen úrazu. V minulosti činění kůže probíhalo s použitím přírodních látek – tříslovin. Například z dubové kůry, olivových listů a podobně.
Moderní doba ale přišla s účinnými chemikáliemi. Nejčastěji se používá chrom nebo soli železa a hliníku. Dalším problémem je celkově velmi velká spotřeba vody při výrobě. Jak víte, voda se stává čím dál tím víc vzácnou komoditou.
Nemá cenu tady do detailu popisovat technologii výroby, ale jistě je vám jasné, že je to činnost složitá, se spoustou kroků. A bohužel, v mnoha zemích, kde se kůže zpracovávají, se nehledí příliš na životní prostředí a voda se zbytky chemikálií končí v řekách.
Nicméně se to lepší a jsou firmy a společnosti, které jsou zodpovědné a mají odpadní vody pod kontrolou. A také se zlepšuje dohled nad těmito firmami a je vidět, že dnešní koželužny – ať už používají proces minerální nebo rostlinný – spotřebovávají méně vody. Například společnost ECCO dokonce vymyslela vlastní proces zvaný DriTan, který využívá vlhkost už obsaženou v kůži.
Na co si dát pozor při volbě pravé kůže?
Dnes existuje už řada společností, které se vrací ke starým rostlinným technikám činění kůže s použitím kůry stromů, čaje nebo olivových listů. Ty obsahují přírodní taniny, nicméně pořád to jsou taniny, takže ať už je kůže činěna přírodně nebo chemicky, není dobré, aby odpadní látky skončily v řece.
Je tedy vhodné se informovat nejen na to, jakým způsobem byla kůže vyčiněna, ale i jak je nakládáno s odpady. Ne každý prodejce bude tyto informace vědět, ale čím víc o ně budeme žádat, tím je pravděpodobnější, že je začnou zjišťovat a zákazníkům poskytovat.
Příkladem firmy, která činí kůže s použitím olivových listů je Moore&Giles. Jak říkají, vytvářejí vedlejší produkt – kůži – s použitím vedlejšího produktu – opadaných olivových listů, které by jinak neměly využití.
Existují také různé certifikace, které prokazují šetrné zpracování daného materiálu. Zrovna zmiňovaný Moore&Giles je držitelem certifikátu Declare Label, který potvrzuje, že při výrobě nebyly použity žádné chemikálie z Červeného seznamu látek, které škodí jak lidem tak přírodě.
Některé z dalších certifikátů najdete na stránce chromefree.com. Celkově je dobré se vždy ptát, zda kožený výrobek, který plánujete koupit, má nějaký certifikát.
Jaké jsou alternativy?
Jak jsme si už řekli, kůže má neoddiskutovatelné kvality – tou hlavní je její výdrž. Pokud ale někdo nechce kůži pravou, existují dnes již spousty alternativ. Co je ale důležité si uvědomit je, že se nám daří sice vyrábět neživočišné alternativy kůže, které mají vzhled kůže, ale vlastnosti jako trvanlivost nebo prodyšnost se nám zatím příliš napodobit nedaří.
Nicméně alternativy dávají smysl, ať už z etických a ekologických důvodů nebo někdy i důvodů ekonomických. Konec konců, problém s pravou kůží není jen v jejím zpracování, které spotřebuje hodně vody a vytváří odpady.
Obecným celosvětovým problémem udržitelnosti je nadměrná produkce masa a chov skotu, který také spotřebuje mnoho vody. Musí se pro něj kácet lesy a vytvářet tak pastviny a také je skot největším producentem skleníkových plynů – mnohem větším, než továrny nebo auta.
Alternativy vznikají většinou z rostlinných zdrojů a navíc z odpadu nebo z rychle obnovitelných zdrojů.
Desserto je značka alternativní kůže vyrobené z vláken kaktusu nopálu. Zdá se být nejnadějnější co do výdrže a ošetřování výrobků – dle tvrzení výrobce. Vyrábí se z vláken kaktusu, který v Mexiku roste velmi snadno a rychle a navíc nepotřebuje téměr vodu.
Piñatex je výrobek z listů ananasu. Jedná se o jinak nevyužitelný odpad, takže z tohoto pohledu je to velmi udržitelný materiál. Jeho výdrž ale není moc dobrá.
Velmi jemný je materiál z mycelia. Víc si můžete přečíst v mém článku o myceliu.
Kůže se dá vyrobit i z kůry borovice.
A nebo z bakterií! Vědci experimentují s tím, jak odpad pomocí bakterií přeměnit na vlákna nebo kůži – třeba značka Polybion. Pomocí této inovativní technologie se přetváří odpad z ovoce.
Všechny tyto materiály jsou nesmírně zajímavé, na dotyk jsou úžasné, ale bohužel kvalita v čase neobstojí. Sedačka s potahem z Piñatexu by vydržela možná dva tři roky… Ale je to cesta a věřím, že se bude dařit vyvíjet stále lepší a lepší materiály alternativní cestou.
Co je veganská kůže
Asi vás zklamu, ale veganská kůže je nesmysl. Je to marketingový výraz, který vymyslely firmy, aby nám dodaly dojmu, že šetříme životní prostřední a nepoužíváme nic živočišného. Abychom měli zkrátka pocit čistého svědomí a výrobce zajištěný odbyt. Z definice kůže nemůže být veganská, protože je to kůže zvířat… Veganská kůže je tedy protimluv.
Je to jen nový výraz pro umělou kůži. Jenže umělé věci zákazník nechce!
Jako veganská kůže se tedy prodávají výrobky nejen z alternativních materiálů jako je ananas nebo houby, ale také “obyčejné” umělé kůže z PVC, polyesteru a polyuretanu. Můžete se setkat i s názvy jako eko-kůže nebo textilní kůže.
Nenechte se proto zmást marketingovými triky a vždy pátrejte po skutečném složení materiálu!
Co tedy zvolit?
Jak vidíte, nedá se jednoznačně říct, že z hlediska udržitelnosti bychom měli pravou kůži zatratit. Pokud kupujete koženou sedačku, je to na dlouho! Potah nebudete každou chvíli měnit – kůže vydrží velmi velmi dlouho a sedačku můžou zdědit vaše děti. A taky je tu velká výhoda prodyšnosti pravé kůže.
Z hlediska dlouhé doby životnosti se tak najednou kůže stává velmi udržitelným materiálem.
Z hlediska ceny to také není tak jednoduché. Některé alternativy kůže mohou být levnější, některé ale dražší.
Závěr se nabízí tento:
Vždy záleží na projektu!
Pokud kupujete sedačku a chcete, aby vydržela deset a více let a aby se třeba i dědila z generace na generaci – pak je kůže udržitelnější.
Když je to projekt – třeba restaurace nebo kavárna – která se každé dva roky mění – tak můžete použít alternativu, protože po krátkou dobu vydrží.
Z hlediska životního prostředí jsou pochopitelně alternativy lepší. Tím ale myslím alternativy přírodní, nikoli umělou kůži z PVC.
Každý materiál má zkrátka své výhody a nevýhody a musíte vybírat chytře. A hlavně se nebát ptát a ověřovat si informace na pozadí lákavých marketingových sloganů.
Tyto alternativy přírodní kůže jsou zajímavé, zajímalo by mě, jestli jsou cenově mnohem dražší a jak je to s trvanlivostí.
Tak trvanlivost je popsána v článku – alternativy vydrží méně, než tradiční kůže. Cenově to pak záleží, některé ty materiály jsou hodně experimentální a ještě nejsou u nás na trhu. Například Pinatex je poměrně cenově dostupný – viděla jsem ho prodávat v metráži kolem 40 EUR za metr.
Osobně mi přijde třeba lepší luxusní sedací soupravy z pravé kůže, než prostě ty rádoby eko náhražky, které se občas prodávají. Nedávno jsem byl na jednom online veletrhu a poslouchal jsem tam právě jeden názor člověka, který to dlouho prodával jako obchodní zástupce. Občas se člověk diví tomu, jak se něco „eko“ vyrábí.