Dokonalost není tím, o co bychom se měli snažit při zařizovávní interiérů.

Nechápejte prosím tento výrok špatně. Interiér navržený a zařízený interiérovým designérem by měl být perfektní, co se kvality práce týče.

To co mám na mysli je taková ta “katalogová” dokonalost. Když každá věc, každé aranžmá v místnosti je tak dokonalé, že se stává taková místnost muzeem. Je bez života. Bez špetky osobitosti, která by vycházela z nátury obyvatel dané místnosti.

Dokonalý, ale bez špetky osobnitosti. Kdo tu asi bydlí? Nebo je to hotel?

Dokonalý, ale bez špetky osobnitosti. Kdo tu asi bydlí? Nebo je to hotel?

Takto zařízené interiéry můžete vidět na fotkách ukázkových bytů (nebo vizualizací) developerských projektů. Nebo v katalozích nábytkových firem. Nebo v hotelových pokojích. Proč? Protože takové interiéry byly zařízené dokonale – podle všech pravidel interiérového designu. Ale nebyly tvořené na míru konkrétních obyvatel. Naopak. Byly zařízené tak, aby se líbily co největšímu počtu potencionálních zájemců. Jsou neutrální. Studené. Neosobní. (I když krásné).

Malé “nedokonalosti” jsou známkou toho, že v interiéru bydlí skuteční lidé. A že se jim tam bydlí dobře. Stůl po babičce, rodinné fotky, třeba nesourodé, kytara, knížky a pelíšek pro psa… Už chápete?

O co by se tedy měl interiérový designér snažit? Měl by se snažit vnést do interiéru něco neočekávaného – kombinaci barev a látek, textur. Nebo využít světla pro vytvoření atmosféry. Měl by udělat interiér dokonale co se provedení týče, ale zároveň by měl vnést do interiéru život – a nejlépe tím, že ho navrhne s ohledem na životní styl, zájmy a koníčky a osobnost jeho obyvatel Takový, kde se prostě žije.

Navrhujte interiéry osobité, ne perfektní!

P.S. Pokud vás osobitost v interiéru zajímá více, poslechněte si přednášku Osobnost a interiér

Foto: 3dhousedownload.com