Ach ty výmluvy! Za ty roky, co učím interiérový design a snažím se podporovat lidi v jejich snech živit se tímto oborem, jsem výmluv “proč to nejde” slyšela až dost. A někdy mě to pěkně štve :-). Tak si dáme dnes trošku motivace, ano? :-)
Já vím, že to kolikrát není snadné. Ale když máte svůj sen, tak nebudete nikdy šťastní a spokojení, pokud se aspoň nepokusíte o jeho splnění.
A tím, že si pořád budete hledat nějaké důvody, proč to nejde, se jen trápíte. Chcete vědět, jaké nejčastější výmluvy slýchávám? Tady jsou:
Výmluva č. 1.: “Ještě jsem nemám ten správný program na 3D”
Jinak řečeno: vaše vizualizace nejsou podle vás dost dobré. Do téhle kolonky spadá také “ještě nemám webové stránky, ještě nemám blog se stovkou článků, ještě se musím naučit render nebo jít na kurz na XYZ…”.
Společným jmenovatelem těchto výmluv je, že si nevěřite. Myslíte si, že ještě nejste dost dobří. Samozřejmě, potřeba vylepšování svých schopností, dovedností a marketingových materiálů je dobrá, pokud motivací je zlepšování služeb vašim zákazníkům.
Ale když kvůli tomu nikdy nezačnete? Pro koho se budete zlepšovat? Jak můžete s tímto negativním nastavením a nízkou sebedůvěrou působit jako profesionál a přitahovat zákazníky? (Pokud si tohle potřebujete víc prozkoumat a pochopit, přečtěte si něco o zákonu přitažlivosti.)
Znám spoustu designérů, kteří netvoří 3D, natož fotorealistické rendery. A přesto jsou úspěšní. Znám minimálně dvě designérky, které začly pracovat na skutečných zakázkách mnohem dřív, než vůbec měly vytvořené webové stránky. Takže vím, že to jde. Jen si to přiznejte také.
Řekněte si, že jste dobří už teď! Máte talent. Dokážete lidem pomoct. Tak to dělejte. Zlepšovat se budete časem.
A jestli vám pořád připadá, že nejte dost dobří, pošlete mi nějaké své práce a já vám je nestranně zhodnotím! ;-)
Výmluva č. 2.: “Žiju na malém městě!”
Tak tento argument slýchám hodně často. A chápu to. Je jasné, že malé město funguje asi trošku jinak, než Praha. (Takhle mi ale často pláčou na rameni i lidi z Českých Budějovic nebo Ostravy…)
Možná se bojíte, že nebude dostatek zákazníků. Vážně? U vás na malém městě lidé nebydlí? Nestaví se nové domy? A jestli ne nebo jich není dost, no tak budete muset rozšířit pole působnosti. Ale Česká republika je opravdu malá.
Nenutím vás jet za klientem ze Zlína do Aše. Ale v okruhu do 100 km od vašeho bydliště je jistě spousta a spousta měst a městeček a nejspíš i nějaké to větší. Možná stačí okruh i 50 km… Najděte své ideální zákazníky (v klubu o tom máme celou jednu lekci), skočte do auta a hurá za nimi. Nebo dělejte návrhy online.
Výmluva č. 3.: “Nedaří se mi zarovnat obrázky na blogu a sjednotit jejich tvar.”
Vážně, tohle mi skutečně někdo řekl jako důvod, proč nemůže dát světu vědět o svém blogu…. Tahle výmluva spadá do kolonky “přehnaný perfekcionalismus”. A věřte, že vám rozumím, s tímhle bojuji i já sama.
Ale naučila jsem se, že někdy prostě nemůžete sedět a pořád vylepšovat a vylepšovat a snažit se přiblížit k nějaké idealizované dokonalosti. Někdy prostě už musíte s kůži na trh – odevzdat projekt klientovi, vypublikovat ten článek na blog, dát svou fotku na sociální sítě…
Skutečnost je taková, že nikdy nic nebude “perfektní” podle vás. Ale pro ostatní to perfektní bude! Odevzdejte tu práci a uvidíte, jaké budou reakce!
Sny se plní až za hranicí komfortní zóny. Tak z ní vykročte. S oblibou vždycky říkám: “Co nejhoršího se může stát?”
Měli jste nebo máte také nějaké výmluvy, se kterými bojujete? Svěřte se nám v komenáři!
Tak tenhle clanek se Vam Jano moc povedl!myslim ze jste trefila hrebik na hlavicku a ze se presne s timto tematem potyka mnoho z nas-:)
Ja konkretne bojuji s tim ze se srovnavam s ostatnima a rikam si ze nikdy nebudu tak dobra jako oni.ale na druhou stranu mam rada vyzvy a to me zene vpred!-:)
Preji hezky den!
No ano. Srovnávání s ostatními je taky jedna z věcí, co dokážou člověka pěkně zabrzdit. Ale je super, že se tím nenecháte převálcovat… Budování sebedůvěry a vědomí vlastní sebehodnoty je strašně důležité! Držím palce, jen tak dál!
…hezký článek, jako vždy, Jani! Výše uvedené důvody jsou tak trochu úsměvné, ale věřím, že je lidi mají. U mne to je otázka peněz…, když jste v zaměstnání a máte třeba 50 čistého měsíčně, ale jste matka samoživitelka a nemáte nikoho za zády (manžela, rodiče apod.), kdo by finančně vykryl počátky a přechodná období, pak rozhodnutí skočit a začít se živit designem je teda velmi těžké a já to dosud neudělala. Zvlášť, když si podle Madly spočítám hodinovou sazbu, abych vše pokryla jako dosud. P.S. rady začít podnikat při zaměstnání nebo psát blog nefungujou – výslovně mi to pracovní smlouva zakazuje, byť bych to dělala téměř zdarma…
Tak tohle je opravdu řekla bych realistická překážka, ne ani tak výmluva. Někdy to je doopravdy těžké. Je jasné, že vás teď potřebují hlavně děti a možná holt váš sen musí chvíli počkat. Ale nikdy není pozdě – já bych to viděla, že až jednou děti vyrostou, budete mít víc prostoru pro sebe. Snad vám design nyní jako hobby pomůže překonat toto období a jednou se do toho budete moct pustit naplno. Držím palce!
Dobry den pani Jano, to je presne clanek s „obavami/ vymluvami “ s kterymi ted bojuji i ja.
Uz delsi dobu premyslim o tom zacit svuj business , ale ty obavy a otazky ktere se mi honi hlavou vse jen oddaluji.
Uz mi neni 20 ani 30
Finance
Kde a jak zacit
Zvladnu to sama?
Mam dostatek zkusenosti ?
Atd….
Preji hezky den
Rozumím tomu, ono to není kolikrát opravdu lehké se vymanit z těch výmluv. Ale taky je jasné, že je to krok do neznáma a že má člověk obavy. Možná je dobré nejdřív zkusit eliminovat případné negativní scénáře. Prostě se „pojistit“ co kdyby to nevyšlo. A pak je taky dobré cvičení, které doporučuji si udělat – zkuste si představit sama sebe třeba za 5 let od teď s tím, že jste se do toho nepustila, vůbec jste se nepřiblížila svému snu, nic jste nedělala… Jaké to je? Jak se cítíte? Nic moc pocit, že? Tak to nedopusťte :-)