Poslouchat na Apple Podcast

Poslouchat na Spotify

Hostem 3. dílu podcastu je interiérová dizajnérka Lucie Volfová. Lucii možná znáte z médií, z pořadu Jak se staví sen a nebo jste viděli její práci v nějakém časopise.

Lucka má podle mě velmi osobitý přístup k designu a cením si toho, že její velkou vášní je udržitelnost a zařizování interiéru s využitím stávajícího nábytku. Kromě interiérů tvoří Lucka i obrazy, nedávno ji vyšla knížka a hlavně má podle mě podnikání v krvi.

A o tom si hlavně budeme dneska povídat: jak se prosadit, jak dosáhnout úspěchu, i když jste původně pracovali v úplně jiném oboru. Ale bude to taky o skloubení náročného podnikání s péčí o rodinu a o děti. A taky nakoukneme do zákulisí toho, jak se točí takový pořad v televizi. Nebo třeba, jak se zařizují interiéry v Dubaji, protože i s tím má Lucka zkušenosti.

Odkazy k této epizodě:

Webové stránky Lucie Volfové

Instagram Volfová Design

Jak se staví sen – epizoda s Luckou

00:08
Krásný den, vítám vás u třetí epizody podcastu o designu a podnikání. Já jsem Jana Pěkná a dneska jsem si pozvala do podcastu hosta, interiérovou dizajnérku Lucii Volfovou. Lucii možná znáte z médií, z pořadu jak se staví sen a nebo jste možná viděli její práci v nějakém časopise.

00:31
Lucka má podle mě velmi osobitý přístup k designu a cením si toho, že její velkou vášní je udržitelnost a zařizování interiéru s využitím stávajícího nábytku, pokud to jde. Ona často renovuje, repasuje a kombinuje ho pak s novými kousky. Kromě interiéru tvoří Lucka i obrazy, nedávno ji vyšla knížka a hlavně má podle mě podnikání v krvi.

01:00
A o tom si hlavně budeme dneska povídat, o tom jak se prosadit, jak dosáhnout úspěchu, i když jste původně pracovali v nějakém úplně jiném oboru. Ale bude to taky o skloubení náročného podnikání spéčí o rodinu a o děti. A taky nakoukneme do zákulisí toho, jak se točí takový pořad v televizi. Nebo třeba, jak se zařizují interiéry v Dubaji, protože i s tím má Lucka zkušenosti. Tak si užijte poslech.

01:32
Ahoj, Lucko, já tě moc vítám a děkuju, že si přijala pozvání do mojeho podcastu. Ahoj, Ani, já moc děkuju za pozvání, moc si toho vážím. A já vím, že ty jsi se teďka myslím vrátila z Dubaje, že jo, co jsem koukala na Instagramu a zároveň ty tak jako by pendluješ mezi Prahou a Znojmem, kde máš showroom, tak kde seš zrovna teď? Tak teď zrovna jsem ve Znojmě.

01:59
Je pravda, že jsem se vrátila z Dubaje, protože tady na Znojemsku měly děti jarní prázdniny. Takže jsem vzala syna do Dubaje, kde mám přátelé a v sobě o okolnosti kamarádka odjížděla z bytu, který jsem renovovala prejt. Takže nám ho dala k dispozici, takže to bylo fajn, že jsem nemusela zhánět vzhledem teď.

02:28
cenám, které v Dunaji jsou ubytování, takže to bylo fajn, takže jsem spojila vlastně příjemné s užitečným, trávila jsem se synem dovolenou a proložila jsem to jako obvykle na dovolených prací. O to se určitě ještě budeme povídat, protože ty si vlastně zařizovala jeden interiér v Dubají, takže to by mě určitě zajímaly pak nějaké podrobnosti. A dneska to bude hlavně povídání o podnikání a o tvojí cestě jakožto dizajnérky.

02:57
ale určitě nemůžu nezačít jednu věci, kterou si myslím, že bude zajímat velkou spoustu posluchačů, a to je, jaké to bylo natáčet pořad, jak se staví sem. Když tak nám přibliž trošičku o jakou epizodu šlo a co ti to dalo, co ti to naučilo? Tak jednalo se, myslím, že to byla jedenáctá série v pátého dílu.

03:24
na které jsme dostali možnost se podílet. Já jsem byla oslovena jakošto dizajnérka, jestli bych měla vlastně zájem, což musím teda přiznat, že v rámci nějakého finančního ohodnocení to nebylo vůbec zajímavé, ale určitě ta zkušenost a podívat se do zákulisí, nabrat vlastně ty zkušenosti, tak to byla obrovská výzva.

03:53
a mě hlavně zajímalo, jak to celé probíhá, protože já jsem od malička ještě s Cejnarem sledovala tyto pořady. Takže můj sen bylo vždycky stát se tu dizajnérkou, která tam je, navrhuje vlastně to všechno, všechno to ladí, pamatuj si to, jak by to bylo včera, jak jsem to vehementně sledovala a přála si strašně být na tom místě, takže jsem si splnila takový svůj dětský sen.

04:22
My jsme v podstatě dostali za úkol, aby tam byl někdo v rámci toho designu, to znamená dizajnerka, jakož to já. A musela jsem si k sobě najít parťáka v rámci architektury. Takže jsem oslovila dlouholetého kamaráda Kubu, který je takovej, že má rád výzvy. Vím, že se ničeho nebojí a...

04:48
když je potřeba vzít špachtlu, škrábat s ději, tak se toho nebojí. Takže jsme v podstatě taková stejná krevní skupina. Kuba samozřejmě hnedka řekl, že do toho jde. No a už začal celý proces toho, že jsme dostali na výběr z několika rodin, které se přihlásili a ono to v praxi probíhá tak,

05:17
si máme vybrat, dám příklad třeba z těch patnáctí vybraných, kteří nám vlastně pocitově nejvíc sednou. Je to taky o tom, jak si troufáme na tu rekonstrukci, která tam je jako by žádana, protože, jak už víte, jedna se v podstatě o 5 dní, nebo ani ne celých 5 dní, že nějaký první den probíhá nějaké vyklízení. Takže to jsou vlastně všechny aspekty, které jsme museli s kovou zvážit.

05:45
Vybrali jsme si rodinu, kde největším požadavkem nebo snem maminky byla nová kuchyň. A po tom, co jsme s Kubou navštívili tu rodinu, podívali jsme se na ten prostor, tak jsme se zhodli na tom, že když už tam nějaká rekonstrukce bude probíhat, to uděláme kompletně i včetně v pokojíčku, chodby.

06:11
obývacího pokoje, takže jsme si opravdu vzali velký sousto. My si mysleli, že to v pohodě zvládneme, ale jestli někdo viděl, tak viděl, že jsme si opravdu vzali hodně na svá bedra a měli jsme co dělat s tím, aby jsme to ustáli a zvládli, takže jsme pracovali opravdu od rána do rána, celá stavba jela, což musím jako říct a znova jako vyzdvihnout kluky moje ze stavby.

06:41
kteří tam byli, můj tým, že jsem si stoprocentně jistá, kdybych tam neměla ty kluky, který jsem tam měla, že bysme to prostě nezvládli. A kdybychom nebyli s Kubou, takový, že jsme se ujali všeho, co bylo potřeba. Já jsem si teda za začátku plánovala, než jsme do toho pořadu šli, jak když tam bude kamera, což ona je tam celodenně, jak tam budu chodit, nalíčená, upravená.

07:09
a realita byla úplně jiná, byla se nevyspaná, rozcuchaná od barech. Takže tak no. A prosím tě, je to opravdu pět dnů, který na to máte, včetně návrhu nebo to si můžete připravit předem všechno. Je to tak, že my se seznámíme s tou rodinou už předtím.

07:32
To znamená mi ty požadavky od nich nějaké, jakoby máme na to, jaký si jim třeba líbí styl, jaka si jim líbí barevná kombinace a tak dále. A my máme nějaký čas na to, si vlastně v hlavě vytvořit nějaký ten návrh. A ono tím, že tam jsou ty partneři, kteří vlastně se podílí finančně na této konstrukci. Od podlah Fatra, od kuchyní Oresi. Takže a tam samozřejmě.

08:00
je jasný, že nejsou schopní za čtyři dny třeba by vyrobit kuchyň. Takže my jsme tyhle věci, dekory a tak dále měli už třeba předdomluvený dopředu a potom v rámci té realizace oni už samozřejmě věděli, co mají přivíst, co se bude montovat a tak dále. Takže některé ty věci jsme měli opravdu jako dopředu objednaný. Což musím teda podotknout, že v rámci takového rozsahu prací, třeba asi beru tři měsíce na to vymyslet celý koncept, objednat materiály.

08:30
a tady jsme to museli za nějakých 14 dní zvládnout. Ale taky jsme vybírali z toho, co bylo, protože tam je to tak, že těch partnerů chtějí ukázat třeba nové kolekce, podlah. Takže my jsme museli ten design tvořit z toho, co bylo. Takže o to je to ještě těžší pro nás. To není, že si vymyslim nějaký koncept,

08:56
kterýho se budu řídit a musím vybírat z toho, co je. Takže není to jednoduchý. Na to možná navážu otázku, jak to bylo v té Dubaje. Já si pamatuju, že ty si sdílela příběhy z zařizování rekonstrukce a měla jsem z toho pocit, že tam, kde všechno víc lehce, že ty dodavatelé jsou tam rychlejší, akční, všechno mají k dispozici, to možná porovnají s tím, jak se staví sen.

09:25
Ono v podstatě, co se týče té dubaje a u nás tak to je opravdu jako neporovnatelné, co se týče tím časem těch rekonstrukcí, těch lidí, kteří se na tom všem podílejí. Teďka zrovna, jak jsem tam byla, tak jsme denně chodili kolem nových stavby a těch lidí je tam na té stavby jak mravenců. A oni opravdu makají, jsem chodila ráno běhat, oni jsou tam prostě pořád na té stavbě.

09:53
Když jdu ven, v noci mi tam opravdu jedou na směny 24 hodin denně a je jich tam mravenců, takže není se čemu divit, že ty stavy opravdu rostou tak rychle jak rostou. A já jsem tam opravdu každoročně v Dubaji a když tam přiletím, tak se nestačím divit, co nového tam vyrostlo. Což je vlastně spojené i s tou cenou, kde ty lidi. Zaprvé, neskutečná ochota těch všech lidí, který tam pro vás pracují.

10:22
Oni jsou vlastně vám vděční za to, že tu práci mají ty lidi, kteří tam jsou. To jsou tu otcové od rodin, kteří jsou tam třeba rok v kuse, nejezdí domů a jen posílají peníze, takže jsou zvyklí na to, že tam opravdu jenom chodí do práce, spí a jí. Takže tato pracovní síla je tam neskutečná a oni tam nemájí problém s ničím. Já si třeba pamatuju, když jsem do toho bytu, které jsem realizovala, malovala obrazy.

10:51
a v jedenáct v noci mi došel spray a já jsem potřebovala, aby to nějakej ten proces schnutí jako by proběhl. Takže jsem si na internetu objednala spray a do hodiny mi přivezl kurýr ve dvanáct v noci spray, který jsem potřebovala a takhle tam vlastně jako by všecko funguje. Takže tam když si objednáte nábytek, když si objednáte cokoliv, co potřebujete k realizaci, tak jsou schopní vám to prostě do hodiny dodat. Jo, takže tam jsme vlastně vymysleli nějakej koncept a...

11:19
Realizace byla během týdne hotova. Tam jsme i právě realizovali staré v kombinaci s novým, takže se použila původní kuchyň, původní skříně, které se vlastně nastříkaly. Tady, když se potřebuje od firmy, aby mi udělala nástřik, tak třeba čekám tři měsíce. A my jsme to měli do týdny všechno hotové. Oni přijedou, odmontují si to, odvezou si to a hned nastoupí na tu práci, tím, jak je opravdu těch lidí hodně.

11:49
a jsou schopní nám to do týdne dodat. Takže v tomto je to úplně neskutečný. A oproti porovnání tady v Čechách, je to skvělý v tom, že víte, že máte všechno hned, nemusíte na nic čekat. To zní skvělé. To je takový vzdálený sen. Tak je to sen v podstatě realizovat. Krásný, krásný sen.

12:15
No tak pojďme si popovídat o tom podnikání jako takovým vlastně. Pojďme se vrátit jako na začátek. Já si pamatuju, že ty si uměn absolvovala kurs designu někdy v roce 2014. To už je týjo, deset let. A dokážeš si vzpomenout, co se vlastně jako tenkrát dělo v té době, že si se vlastně rozhodla vůbec začít věnovat interiérovýmu designu? Tak já jsem v té době byla vlastně na mateřské dovolené.

12:45
A jak jsem říkala, už od malička jsem v sobě měla takovej ten sen, jako by stát se designérkou. Nebo když jsem někam přišla, tak jsem vždycky rovnala různé polštářky a viděla jsem to, že to tam třeba ergonomicky nesedí, barevně to neladí, takže jsem měla tendenci vždycky všude všechno upravovat. A zakládala jsem si na tom, jak vypadá můj pokojíček. Neustále jsem něco přetírala, měnila i dispozičně.

13:12
v dobách, když si holky kupovali bravíčka, tak já jsem si kupovala inspirace a časopisy si jako obydlení. Takže jsem v podstatě tohle to v sobě měla a právě v době, když jsem byla na té materský dovolený, tak my jsme měli vlastně s mým bývalým manželem byt, který byl opravdu v takovým tom klasickým moderním stylu, jako červená, lesklá kuchyň, černá sedačka a já jsem měla pocit, že to tam na jedno je takový neútulný.

13:41
a měla jsem hroznou potřebu to tam změnit. A chtěla jsem to samozřejmě udělat o co nejmín peněz, takže si pamatuju, že jsem se jedno ráno probudila a řekla jsem si, že tu šílenou červenou kuchyni změním. A v podstatě celý ten byt, který byl v moderním stylu proměnil do takového toho venkovského rustikálního stylu. Takže jsem si odmontovala všechny ty dvířka z kuchyně, z kuchyni, která stála.

14:10
v řádech sta tisíců a pučila jsem si takovou opalovačku a začala jsem opalovat dvířka, šmirglovat to, nakoupila jsem si barvy a v podstatě jsem se toho udělala takovou opravdu venkovskou kuchyň. Obklady, které byly černé jsem natřela na bílo. Můj bývalej manžel, který přišel, tak myslel, že dostane infarkt.

14:33
Ty jsem se chtěla zeptat, co na to říkal. No, ale on mě jako by znal, takže věděl, že jsem schopna, až to jako bude celé, že to bude vypadat dobře, takže jsem mu řekla, ať odjede a vrátí se až to celé jako proměním. A já jsem jako byla vždycky taková, že jsem, když jsem si něco jako dala do hlavy, že jsem to musela mít hned, takže já jsem opravdu ten den všechno udělala, proto abych jako by celý ten byt kompletně jako zrekonstruoval. Takže já jsem si domluvila kluky malíře, koupila barvy.

15:01
různý doplňky, takže to, co šlo, tak se opravdu změnilo své pomocí těch kluků. A on opravdu přijel večer a kompletně ten interiér byl úplně diametrálně jiný, než byl. Mimo jiné, to můj první článek, který byl v časopise, tak byl o téhleté rekonstrukci, která byla promění interiér za minimum peněz.

15:29
a ten dojem byl opravdu unikátní, že by ani nikoho nenapadlo, že jde z červenýkuchyně udělat něco, co jsem vytvořila. Takže tam se všechny ve mě vytvořila takový ten impuls toho, že bych tohle strašně chtěla dělat i pro ostatní, protože já už jsem v tu dobu třeba za mnou chodili známí a kamarádi, že chtěli poradit, když se třeba stěhovali nebo rekonstruovali, takže jsem jim radila a já jsem měla v sobě obrovskou tu touhu.

15:57
umět to všechno správně. Sama víš, že když navrhuješ interiér, není to jen o tom, že si řekne, že tady má být zelená, Dečka a růžová a tak dále, ale že je to i o těch technických věcích. Je to samozřejmě o tom, že potřebuješ umět nějaké vizualizace. Takže proto jsem se rozhodla, že když jsem na té materské, tak začnu studovat ten interiérový design, protože já jsem předtím dělala...

16:26
krabičkovou dietu, starala jsem se o jídelníčky, tvořila jsem jídla pro naši bývalou firmu. V tu dobu, kdy jsem byla na Mateřské, tak jsem to všechno přehodila na bývalého manžela. Už tam byly lidi, kteří se o to starali, takže po to, že jsem si řekla, já se vrátím, kam se vrátím, já už nejsem v té firmě, kterou jsem rozjela, vybudovala, už nejsem potřeba.

16:52
a já bych chtěla dělat tohle, tohle by mě naplňovalo. Takže jsem si v době té materský udělala u tebe tu školu a nějakým způsobem jsem začala. Udělala jsem si první webovky, sháněla jsem zákazníky, samozřejmě potřebovala se nějaký portfolio, takže to šlo tím stylem, že jsem dělala spoustu věcí zadarmo, právě proto, abych si získala nějaký portfolio, nějaké zkušenosti, vyzkoušela jsem si to, co jsem se naučila.

17:22
Už na začátku, což bych chtěla říct, poradit všem třeba budoucím dizajnerkám, kteří na začátku si u tebe kurs udělají a řeknou si, že mě by třeba nebavilo dělat tohle, nebo tohle to, co vlastně s tím celkovým dizajnem souvisí. A já jsem v té době měla to, že mě strašně nebavilo dělat ty vizualizace ve sketchupu, malovat, sedět u toho, to pro mě bylo opravdu jako šílený v těch počátcích.

17:51
A proto už tehdy, když jsem si řekla, že se jednou chci dostat tak daleko, abych na to mohla mít lidi, kteří mi vlastně ty vizualizace budou tvořit. Že vlastně tu moji ideu předám někomu s konkrétníma materiálama, barevnou paletou, prostě opravdu všechno to, co mám v hlavě, předám a oni to překreslí. A dneska už vlastně po těch deseti letech můžu říct, že ty lidi na to mám. Super, no a...

18:18
To mi právě, protože ty si říkala, že si vybudovala vlastně už jedno podnikání předtím, než jsi šla do interiérovýho designu. A to mi připadá, že je trošičku tak jako to tajemství tvýho úspěchu, že prostě máš ten podnikatelský mindset, že jako... Nevím, jak možná těžký bylo vybudovat to první podnikání, ale určitě to náročný bylo a něco tě to naučilo a že jsi si vlastně ty zkušenosti už nesla do toho podnikání druhýho, takže možná ten začátek...

18:48
nebyl tak těžký, i když určitě je třeba shánět první zákazníky, není nikdy lehký. Odkud možná přišli ty tvoji první zákazníci? Tak ty první zákazníci byly ve smysl jako kamarádi, rodina. Jo, to bylo až předtím vlastně, než jsem měla hotové nějaké webové stránky. A jak si říkala Janí, co se týče toho podnikání, že jsem vlastně vybudovala jednu firmu.

19:14
Jak říkáš, není to jednoduchý, určitě žádná cesta, cokoliv vybudovat v dnešní době není jednoduchá. Ty lidi říkám, že vždycky vidí to pozlátko, ale nevidí, co je za tím, co všechno člověk musí absolvovat, kolik odříkání opravdu s tím je spojených, nějaká taková ta vize toho, jak si to představuje, všechno vlastně si tvoříš nebo já to tak mám, že si vlastně tvořím v hlavě.

19:41
a potom dotáhnout ty věci do konce, to je asi to nejtěžší. Spoustu lidí má nějaké plány, vize, ale skončí to u toho, že mluví a nic pro to neudělájí. Takže já mám v sobě ten dár, že dotahuji věci do konce. A ty vlohy toho podnikání, myslím si, že mám zděděný po mojí mámě.

20:07
která taky vlastně celoživotně s mým dátou podnikala, vytvořili tady kdysi jako firmu. Takže myslím si, že to mám určitě jako dědiční, no. To je super, určitě doufám, že to neznělo teď pro ostatní, takže by sme vlastně chtěli odradit, že je to složitý, ale spíše je to o tom si jako by uvědomit a schválně jestli se mnou souhlasíš.

20:28
s tu mojí oblíbenou větou, že v tom interiérovém designu je 80% podnikání a 20% design. Možná se to procento bude lišit, maličko, ale... Souhlastím s tebou, určitě. Samozřejmě potom, když to propojíš, máš nějaký cit pro ten design, něco se naučíš, máš nějaké zkušenosti, máš lidi a firmy, na které se můžeš spolehnout.

20:57
tak potom ta nejdůležitější část je to všechno zrealizovat. To znamená, že musíš mít nějaké schopnosti, vlastně, dokonalé organizační schopnosti. A mít vytrvalost, protože s každou stavbou nikdy jsem se nesetkala s žádnou realizací, kde by všechno šlo hladce.

21:26
a ne každej to ustojí. I mně se jako nespočetně krát stalo to, že jsem si řekla, že už na to kašlu, že to prostě na to nemám, že už ty nervy mi za to nestojí. Probrečela jsem večeru, ale je to o tom, prostě se znova odrazit a nedat v to. A umět si poradit v těch krizových situacích, což vlastně i když jsme se bavili o tom, jak se staví sen, tak tam jsme se ne s jednou krizovou situací setkali.

21:55
a ustáli jsme to, takže si myslím, že i člověk musí mít nějakým způsobem tohoto v sobě, že musí se naučit vyrovnávat s těma krizovejma situacemi. Mě možná vlastně to slovo vytrvalost, jak si řekla, evokovalo to, že ty hodně sportuješ, hodně běháš, vždycky vidím, v deset kilometrů běžela, tak si říkám, ježíš, to bych nedala.

22:19
Ale možná ten sport vlastně jí dává v této oblasti, nebo to s tím souvisí? No, což si právě myslím, že s tím je spojený, že tohle to všechno co v sobě mám, tak mě naučil ten sport. Protože já jsem vlastně od čtyř let hrávala závodně tenis. A můj táta, který je celoživotně fotbalový trenér, tak mě vlastně vedl tímhle tím směrem, ať jsem ho v té době nenáviděla, když jsem musela ještě po tréningu běhat v další sprinty.

22:49
Ale dneska jsem mu vlastně za tohle vděčná, že to ve mě nastartoval a vybudoval, že tam mám tu vytrvalost, tu píli, toho dotahovat věci do konce a jít si zatím. A neusnout na vabřínech, jak rád říkal. Takže tohle to mě opravdu naučilo ten sport. A do dneška se to se mnou v podstatě táhne, jak říkáš. Já sportuju.

23:15
dnes a denně a nedovedu si to bez toho představit, to je nějaký životní styl. No je fakt, že když takhle čtu příběhy nebo životopisy úspěšných podnikatelů, tak ten sport tam často je velmi důležitá složka v tom. Možná co k tomu ještě by se dalo říct nebo specificky v interiérovém designu, co myslíš je ještě v tom podnikání důležitý?

23:43
Myslím si, že je to hodně o těch kontaktech. Za tu dobu, za tu cestu, co jsem si vybudovala, když to porovnám s těmi začátky, jedna věc je, že si vymyslíte nějaký design, nabídnete klientovi nějakou práci, ale když tomu nemáte ty lidi kvalitní.

24:11
který vám tu práci odvedou, tak vlastně vám je ten váš návrh k ničemu. Takže dneska je opravdu jako jedna z nejdůležitějších věcí mít kvalitní tým lidí, který vám odvedou prostě tu práci. Což je dneska strašně těžký. Strašně těžký v tomhle oboru najít ty lidi. Ty lidi pokud jsou kvalitní, tak té práce mají třeba na rok dopředu. Takže opravdu jako...

24:35
Můj truhlář má na tři čtvrtě roku práce dopředu, takže já když potřebuji něco klientový na míru, tak vím, že nejsem schopná mu to třeba dřív, jak za třičtvrtě roku odbavit. Takže my máme třeba zakázky na rok, na dva roky dopředu. To věřím. Je dobrý, že to jmenuješ ty vztahy, protože i ty...

24:56
To je vlastně i to, co já říkám, často, že nevybudujete to podnikání tím, že budete sedět doma za počítačem a tam si budete vylepšovat tu svoji webovou stránku. A dávat nějaké příspěvky na Instagram, že to je opravdu o tom, chodit mezi lidí, navazovat vztahy, obchodní vztahy s těma firmama, s dodavatelema a budovat to podnikání tímhle s tím způsobem. Tak, je to o těch kontaktech. No, dneska v podstatě všech má je o těch kontaktech.

25:26
Je to tak. Já vím, že ty si měla i mentora, nebo a pořád máš. Jak moc to bylo pro tebe důležitý, kam tě vlastně posunul v tvém podnikání? Tak já jsem si v podstatě toho mentora brala úplně z jinýho důvodu, než v rámci řešení nějakého byznysu. Já jsem se v té době rozváděla, neměla jsem lehký období, ještě jsem právě řešila přechod z té první firmy.

25:56
která se prodávala, protože jsem asi tři čtvrtě roku řídila vlastně jako ještě tu bývalou firmu a dělala jsem design. A nebylo to vlastně vůbec jednoduchý sedět jedním zadkem na dvou židlích, jak se říká. A já jsem se musela vlastně rozhodnout, pro který podnikání se rozhodnou, jestli vlastně opustím tomu moje první miminko, a nebo design a vzhledem tomu, že vlastně ta...

26:24
Původní firma už po nějakých 11 letech mi nedávala ten pocit z toho, že mě to těšilo, alebo naopak mě to ubíjelo, tak jsem se rozhodla, že půjdu cestou toho designu. Takže jsem byla v nějakém takovém pocitovým rozpoližení všelijakým a potřebovala jsem někoho, aby mě navedl na tu správnou cestu a nějak mi utřídil ty myšlenky. Takže proto jsem dostala právě doporučení na LACA.

26:51
Dneska musím říct, že je to jeden z mých nejsrdečnějších přátel a osoba, na kterou se můžu spolenout i v rámci podnikání. A je to dneska už manažer v mým firmě. Tak nějak, když jsme řešili osobní vztahy, tak jsme spadli do podnikání. A já jsem zjistila díky němu, že celých těch 11 let jsem podnikala.

27:18
tak že jsem spoustu věcí dělala špatně. Já jsem takový jako hrozně jako pocitově založený člověk a vizionář, takže já jsem neměla žádný napsaný plány, neměla jsem žádný byznys plány udělaný, neměla jsem žádný rozpočty. Vlastně všechno jsem dělala tak, jak jsem v tu chvíli cítila, když jsem se rozhodla, že chci udělat nové program na krabičky, tak jsem prostě šla a udělala jsem nové program, neudělala jsem si žádný analízy.

27:44
Takže tohle vlastně všechno on mi naučil, jak je to správně, takže já si v píšu každý rok nějaký nové byznys plán, máme měsíce po měsíci vlastně nějaké harmonogramy věcí, které musím plnit a s tím přichází vlastně to i, že já vím, co mě ten rok čeká, kolik si tam můžu dat práce. Takže vlastně i v rámci toho plánování je to pro mě teďka mnohem jako jednodušší a jsem měla pocit předtím, že...

28:12
všechno chci zvládnout a nezvládala se vůbec nic. Než by to teď bylo jiné, ale jak on říká, je to o těch prioritách. Takže teď ty priority mám úplně jinde a vlastně všechno tak nějak jako líp zvládám. Díky němu. Jo, to plánování je za mě prostě strašně důležitý. Já jsem byla když si ve stejný fázi jako ty nebo v situaci, kdy jsem prostě neplánovala a přišla jsem ráno k počítači a to co se mi chtělo zrovna dělat.

28:41
co jsem dělala. Samozřejmě to, do čeho jsem je nechtěla, to jsem nedělala, podle toho to pak taky vypadalo. Takže ty plány si dělat je hrozně hrozně důležitý. A i když třeba se to potom vyviná nějakým jiným směrem, třeba se situace změní nebo mě napadne něco ještě lepšího, tak pořád mám ale nějakej ten směr, kudy jít. Takže plánování za mě úplně hrozně důležitý. No a ty vlastně jsi to zmiňovala, že jsi prošla takovým jako složitějším právě

29:10
rozvodu, přechodu z jedného podnikání do druhého. Byla to ta doba, když si začala malovat obrazy? To nebyla ta doba, když jsem začala malovat obrazy. Takový přelom a nastartování týmí, které mám víc, které mi pomovala k tomu. Dnes jsem se odstěhovala do Prahy.

29:40
a tam jsem právě dostala možnost pracovat pro Míru Hejdu v TV bydlení, což je vlastně jako internetová televize. Obydlení oni tehdy vlastně začínali a už nějaký čas předtím, než jsem se vlastně jako rozhodla odstěhovat, tak mi nabízeli, jestli bych pro ně nechtěla jako pracovat v rámci toho designu, kde viděli, myslím, Marianne bydlení nějakej můj článek a strašně se jim jako by ta moje práce osobitá líbila a vzhledem tomu, že pro mě

30:08
byla rodina a vlastně si na první místě tak jsem nechtěla pendlovat mezi Znojmem a Prahou, takže jsem tu práci odmítla. No ale potom když jsem si řekla, že vlastně musím utéct z tohohle všeho pryč, tak jsem jim zavovala, jestli ještě vlastně ta nabídka trvá, oni že samozřejmě že jo, takže jsem v tu chvíli se rozhodovala, že odejdou do Prahy a tam v podstatě jsem se dostala díky tomuhle k těm všem mým kontaktům a začala nějaká takový ten takový to...

30:37
takový ten rybníček toho vlastně všeho, za co jsem vděčná děkuju, protože myslím si, že bez tv bydlení bych se nedostala tam, kde jsem dneska. To byl takový počátek. Mhm. A ty jsi zmínila syna a rodinu. Myslím, že se obecně málo mluví o tom, když mi ženy podnikáme, jak se nám to daří všechno skloubit dohromady. S péčí o děti, s péčí o rodinu.

31:08
U tebe je hezky vidět, že máš toho syna hodně zapojeného do těch svých aktivit. Třeba co se týče těch obrazů. Myslím, že taky maloval nějaký obraz na vernisáži. Jsem viděla, když jsem byla, vybral dokonce kmotru pro tvojí knížku. Takže mi připadá, že hodně děláte společně. A takže vnímáš to tak nebo je to záměr, nebo to tak přirozeně plyne, že ho zapojuješ do toho, co děláš.

31:35
Tak jak jsem řekla, tak pro mě jako syn byl vždy na první místě a všechno co jsem dělala bylo s ohledem na něj. A pro mě ten čas s ním je opravdu jako priorita, takže já se snažím ho zapojovat do všech věcí, které vlastně dělám, co se týče nejen toho sportu, ale i toho malování. Když něco v podstatě dělám, připravuju do práce.

32:01
dám příklad balíme nábytek, tak ho vezmu sebou v rámci brigády, takže se ho snažím jako zapojovat i do toho chodu, vlastně toho podnikání, protože on říká, že taky chce jednou podnikat, takže se mu vlastně snažím předat všechny tyhle ty věci, které jako já v sobě mám, aby viděl, jak to chodí, jo, a tím pádem my spolu opravdu trávíme, ať to nevypadá, tak spolu trávíme v podstatě jako veškerý můj čas je syn a nebo práce.

32:31b
ať mám nějaké aktivity co se týče běhu a tak dále, tak to je v podstatě v dopoledních hodinách, kdy on je jako by ve škole, takže já pracuju. A potom odpoledne, když vlastně on má třeba tréninky, tak já zase v době toho tréninku jsem schopná si vzít počítač a připrava věci na počítači třeba v hale, takže já říkám, že mám druhou kancelář na floorbale. Takže jak jsem řekla na začátku, je to hrozně moc o tom plánování a o těch prioritách.

33:00
Tím, že já 80% práce mám v Praze a syn taky nějaký čas tráví s tátou. Takže já ten čas, kdy jsem bez syna, jsem v Praze a tam opravdu mám práci od rána do večera, abych si všechno nabrala, co je potřeba a potom to nějaký způsobem zpracovala tady ve Znojmě, kde je naše základna.

33:27
Ten čas vlastně, když syn není ve škola nebo nejí na tréninku, tak opravdu jako věnuju jemu. Máme spoustu společných aktivit od sportu, váření a tak dále. On je jako taky velice akční, iť až teďka už je ve věku, kdy už maminku moc nechce a má radši kamarády, tak to je pro mě těžký. Ale říkám, snažím se ho jako zapojit do všeho a potom právě i z třeba on.

33:52
jde spát, tak já zase nastupuju v rámci nějakého mýho pracovního režimu, co jsem třeba neudělala přes den, potřebuju to udělat, takže mnohdy pracuju do nočních hodin. Takže já jsem opravdu v pernamentně v zápřahu, ale já říkám, to je takový nějaký můj životní styl. Já třeba teď, když jsme byli v Dubaji, tak jsem si nedovedla jako představit, že bych si hlavně tak na lehátku a půl hodiny ležela.

34:18
a nic nedělala, já jsem to psal maily nebo jsem něco dělala ze synem, takže já neumím prostě sedět. Tak to je určitě super. Já myslím, že hodně třeba žen právě si plánuje, že půjdou dělat ten interiérový design, protože to můžou dělat z domova jako home office a je pravda, že hodně do velký míry se to dá právě přizpůsobit časově.

34:44
těm dětem, ale na druhou stranu taky je potřeba si uvědomit, že musíš třeba jezdit za těma klientama někdy na stavbu a tak dále. Takže to není jenom o tom prostě být doma s dětma, toho si navrhová, ale prostě potřeba si to zorganizovat nějakým způsobem. Ono právě je to hodně samozřejmě o těch začátcích, kdy všechny tyhle úkony, ať jedete k tomu klientovi, komunikujte s ním, musíte zaměřovat, musíte kontrolovat stavbu, obědnávat materiály.

35:13
Když jste takový člověk pro všechno, tak je to strašně časově nároční, hrozně moc. To znamená, že mnohem já jsem třeba byla doma a pracovala jsem opravdu třeba do 2-3 do rána, protože jsem chtěla s tím synem pracovat, pak jsem vstávala vše, zbyla jsem nevyspala, a tímhle tím vším jsem si prošla. Ale právě jak mám takové ty vize a sny a plány do budoucna, tak mým snem bylo, že právě tyhle úkony jednou budu vykonávat lidi.

35:41
které na to budou mít, které si výchovám. Takže jsem vlastně udělala všechny kroky k tomu, aby to jednou bylo tak, že opravdu já budu jenom ta, která vlastně vymyslí celý ten concept, design a budem mít lidí na to, kteří pomůžou to dotáhnout do konce. To znamená, že dneska mám na to člověka, který mi kreslí vizualizace, mám pomocnou sílu, která mi...

36:06
jezdí třeba na zaměřování, mám asistentkou, která mi pomáhá zpracovat se nový nabídky. Takže ten tým lidí, který mám, je opravdu velký. A i díky ním dneska můžu dělat třeba 4-5 realizací na jednou. Pokud opravdu je člověk jenom sám za sebe, tak si troufnu říct, aby kvalitně odvedl práci, takže to není o tom, aby měl třeba dvě-tři zakázky na jednou. To prostě nelze. Nelze to zvládnout.

36:37
Napadá tě ještě něco možná v souvislosti s těma dětma, co bys si chtěla dodat? Možná bych i si kvůli němu už s tím malováním, že jo, jak to potom jsme dělali, a vlastně přišel potom další nápad, že jo, vždycky s tím, co já vymyslim, udělám a zkusím si, třeba na synovi, tak potom to rozvinu a vymyslím dál, třeba jako byly ty workshopy, které které vlastně pořádáme pro rodiče s dětmi, jo, stane taky to malování, kde jsem vlastně měla.

37:05
celé dopoledne ve škole s dětma, kde jsme malovali. Já jsem ji zasvětila do světa umění, vysvětila jsem jim, jak pohlížet na to abstraktní umění. Oni byli na to natření, užívali si to, nechtěli vůbec končit. A na konci jsme si udělali vernisáž, kde oni povídali o těch svých pocitech, které přenesli.

37:33
a bylo na tom krásně vidět, co se v těch dětech odehrává. Ty děti, které byly opravdu pocitově rozpoložení, nevyrovnaní, tak ten obraz evokoval třeba tmavý barvy, nehezký tvary. Takže na tom abstraktní umění je opravdu krásný přenes ty pocity do toho díla.

37:57
Takže to bylo jako skvělé. A s tím potom přišla tam myšlenka toho udělat v workshopy i právě pro ty děti, které teď vlastně jsme nově v tomhle roce spustili. Já bych na tom vypíchla dvě věci, které se by na tom líbí. A to je zase ten podnikatelský přístup, že prostě nemusíš všechno dělat samá. Můžeš si vytvořit ten tým spolupracovníků.

38:23
delegovat to, co ti třeba nejde nejlíp nebo co tě nebaví a tím zase získáš víc času pro sebe a pro tu rodinu. A druhá věc je opravdu zapojit ty děti do toho, proč je úplně... pro ně to je prostě prospešný do života. Jednak vidí, že ta máma pracuje, že má nějaký sen, že si zatím jde, že se snaží něco vybudovat. A zároveň si vlastně řekla, že i ty děti jsou ti inspirací potom.

38:52
pro to tvou práci, to je moc hezky. Přesně tak, no. A jak říkáš, ono, v podstatě ty děti jsou takovým, jako výtvorem těch rodičů, co co vidí doma, tak v podstatě tak se chovají, jo? Takže on vlastně teďka vidí i třeba, jaká je výhoda toho, i nevýhoda toho podnikání. Jo? Jedna věc je, kdy já mu to kolikrát nespočetněkrát vysvětluji, kdy třeba je nemocnej.

39:19
a já si to můžu zařídit, že s ním prostě budu doma, když jede na zápas do Brna, třeba v rámci školy, tak já můžu sednout do auta a můžu tam s ním jet, můžu s ním být vlastně kdykoliv chci, kdekoliv chci. A vysvětluj mu, že v porovnání třeba s maminkou, která chodí od osmi do tří do práce, se tohle to nemůže dovolit, takže on si tohle všechno uvědomuje, jaký jsou ty výhody toho podnikání, ale samozřejmě i nevýhody toho, když jsem na dovolený.

39:48
tak potřebuju si udělat práci a nemůžu na pláži ležet, ale musím tam mít třeba ten počítač, protože zrovna potřebují tohle ty lidi poslat a čekají na to. Takže on vlastně vidí i ty nevýhody a ty výhody a potom sám si to může zhodnotit, jestli pro ně jako bude v životě lepší mít ten klid a čistou hlavu, ale taky potom si třeba nebude moc dovolit všechno, tak jako by chtěla.

40:16
jsem ráda, že mám možnost tu vidět, nejenom u mě, ale i u u bývalého manžela. Je to prostě jako součást tý výchovy těch dětí a prostě není dobrý to nějak odtrhávat a prostě nechat děti nahlídnout do toho do toho podnikání a do toho, co děláme. No a pojďme se ještě dotknout jednoho tématu, možná trošku citlivého a to jsou peníze, protože o tom se taky málo mluví a když už o tom začneme ale mluvit, tak je to vášnivá diskuze.

40:46
A s penězmi hlavně začínající dizajnéři, dizajnérky bojují, protože většinou přejdou právě z nějakého jiného oboru do nového. Nejsou si třeba tak jistý. Měla si ty na začátku nějaké třeba, nebo hned od začátku možná, jestli si měla správně nastavený ceny za projekty, nebo to pro tebe taky byla nějaká cesta, nějaký vývoj a měla si možná třeba problém si říkat o peníze a jak jsi to překonala.

41:13
Ani já jsem nebyla výjimka. Já jsem se s tímhle potýkala zpočátku, když jsem absolutně neměla představu o tom, kolik bych si měla za tu svou práci říct, jestli je to málo nebo jestli je to hodně. Jak už jsem říkala, tak zpočátku jsem spoustu návrhu udělala zadarmo právě proto, abych získala nějaké zkušenosti, abych vlastně si vytvořila nějaký portfolio, který bych mohla ukázat těm budoucím zákazníkům.

41:42
Já už teda si nevzpomínám, jak to přesně bylo, ale myslím si, že tedy v nějakým tvým kursu si nas navedla na to, jak správně vlastně vytvořit tu částku, kterou bysme měli chtít. Takže myslím si, že jsem se tedy odpíchla nějak od toho tvého podcastu nebo nějakého kursu. Už je to fakt strašně dlouho, takže se to nepamatju přesně, jak to bylo. Ale dlouhou dobu jsem se i potom...

42:11
potýkala s tím, jestli je to částka správná nebo ne, protože samozřejmě je jedna věc, kterou jsem nastavila čistě jenom za návrh, ale já jsem k tomu začala dělat kompletní rekonstrukce na klíč. Takže jsem si říkala, že já tady strávím nějaký čas nad tím, ale já nevím, když se tam vyskyte nějaký problém, kolik mi to zabere času, jestli si to mám účtovat od hodin nebo ne.

42:38
Takže jsem si vlastně potom nastavila nějakou částku a vím, že jsem se fakt dlouho potýkala s tím, jestli je to částka odpovídající nebo ne, protože jsem se často setkávala s tím, když byl kolikrát nějaký problém, že jsem to musela vzít na svý bedra a dám příklad, když se špatně obložily třeba obklady, nebo se něco špatně objednalo, tak jsem to musela já ze svýho platit. A což jsem se dostala nejednou jako v podstatě do mínusu.

43:07
Práci pro mě bylo vždy projedná, aby ten klient dostal 100% odvedenou práci. Takže já jsem opravdu stála i do toho svýho nějakého ohodnocení. A na konce, když jsem si to spočítila, tak jsem zjistila, že jsem na nule. Takže potom teď, když přišel až Laco, tak mi hodně pomohl s tohletou politikou, financí, jak správně bych si měla říkat o tu svoji cenu.

43:36
On mi pomohl určit dobrá otázka byla, kolik si cením svý hodinový čas. To znamená, že jsem často napsala cenovou nabídku za to, za vytvoření návrhu. Tam byla celková částka, ale nikdy jsem si nerozepsala co všechno. Musím udělat, aby ten návr vznikl. To znamená konzultace s klientkou, zaměření prostor.

44:05
vymýšlení nějakého celkovýho konceptu, výbírání materiálů od barevné palety až vlastně po textíli a tak dále. To znamená, já jsem si nejednou spočítala, že na tím třeba strávím jenom 15 hodin času. A když jsem si to sečetla, jdeme tomu nějakou hodinovou sasźbou, řekám, ty jo, tak já jsem si jako tady říkala o polovinu peněz. To znamená, já jsem vlastně zjistila, že já jsem si třeba účtovala tři stovky, dvě stovky na hodinu.

44:35
a nejdůležitější bylo si říct, kolik vlastně já chci, abych měla na hodinu. A od toho jsem se potom odvíjela a veškeré ty cenové nabídky už vlastně zpracovávám tímhle tím způsobem. Že tam mám opravdu pro toho klienta vyčíslený všechny ty úkony, které musím udělat proto, aby nějakej ten návrh, kde je mi tomu i realizace vznikla, a potom se od toho odvíjí ta cenová nabídka.

45:01
Samozřejmě ta cena, kterou mám dneska, nemůžu porovnávat před čtyřmi rokami. Dneska všechny články v médiích a rozhovory, které mám za sebou, mi přinesli to, že zvedli moji hodnotu za tu práci. Málo jsem se setkávala s tím, že by třeba někdo zavolal.

45:30
heleďte, já jsem viděla vaši proměnu v časopise, chtěla bych od vás návrh za tímhle tím účelem. Já jsem to vlastně ani nikdy nedělala. Tady to bylo v rámci budování brandu, značky a posílení té ceny. Setkala jsem se třeba i s tím, že mi volala klientka, která na mě dostala doporučení a dívala se na můj web a viděla, že jsem byla třeba v jak se staví sen.

45:58
a její slovy byly, no ale já na vás asi už nebudu mít, vy na mě budete určitě moc drahá. Takže jenom tím chci přibližit to, že čím víc ten člověk je vidět a je známější, tak to přidává na té hodnotě. Takže i dneska třeba ty ceny, které mám, tak si trochu říct, že mám vyšší než třeba před těma dvouma rokama, právě proto, že už mám něco za sebou a...

46:25
mám co nabídnout, i v rámci té kvality, v rámci těch lidí, který za sebou mám. A už to není tak, že dřív mi šlo o to, abych aspoň nějakou zakázku měla, takže když ten klient třeba nesouhlasil s cenovou nabídkou, tak se mu dala často slevu. V čím jsem se hodně setkávala, protože mi právě šlo o ty klienty. Ale já si myslím, že to je i nějakým vnitřím nastavení o tom, že ten člověk má nějakou cenu.

46:55
sám pro sebe a podstup prostě nebude a tak já dneska to takhle mám po cítě v hlavy nastavený. Takže já prostě pracuju za tohle, to je moje hodnota, které si cením a pokud je to pro vás drahý, tak máte možnost oslovít jako někoho jinýho. Já vím, co jsem schopná vám nabídnout, za jakou kvalitu. Takže už si to jako dneska, už to dneska vlastně jako ani neobhajuju před těma klientama. To se mi líbí, je líbí se mi, že jste tam říkala.

47:23
že pro toho klienta tu cenovou nabídku máš rozepsanou, že vidí, za co platí. Ta transparentnost je podle mě strašně důležitá, protože když přijde klient, když chce navrhnout interiér XY a ten dizajner mu vystřelí nějakou celkovou částku, tak on se často může divit a vznikají tam ty nedorozumění, že mu to třeba může připadat hodně. Ale když ho informujete o tom, co všechno v té službě dostane...

47:51
a kolik to vám i zabere toho času samozřejmě, tak je potom s tím klientem mnohem snažší komunikace a možná ani nedojde k tomu, že by chtěl nějakou slevu a tak dále. Česně tak, no a tím to je spojené, protože když tam vlastně předneseš nějakou celkovou částku, tak oni neví co s tím všechno je za práci, s čím to je spojené, kolik času na tím ten člověk zabere, tak si jim to může mnohdy zdát jako hodně, ale když to opravdu vidí, co všechno zatím stojí, tak potom ani jako nenamítají.

48:21
A vidí tam i ten přínos vlastně tý služby, proto často lidi mi říkají, já jsem viděl na internetu návrh interiéru za 2000, nějakou vizualizaci, ale dostane nějaký obrázek vizualizace, který možná není ani reálnej, nejsou tam reální výrobky v tom návrhu, je to jenom nějaká myšlenka, jak by to mohlo vypadat, a ten člověk to možná za půl hodiny naházel do nějakého programu, kdež ta komplexní služba je o něče úplně jiným.

48:52
Což je strašně důležité i tomu klientovi vysvětit to, že je designer, který udělá návrh za 2,5 tisíce, kde nahází nějaký nábytek, nějaké světla, nějaké textílie. A potom, když to předá tomu klientovi, tak je to vlastně nereální, třeba aby tuhle konkrétní komodu sehnal. Takže potom je tomu klientovi ten návrh k ničemu. Když to... Já třeba když tvořím vizualizace, tak to...

49:19
toho říjíc z konkrétních vybraných materiálů, nábytku, takže součástí toho potom je i celkové rozpočet toho, co tam ten klient vidí. To znamená, on tam má pokud si to potom zařizuje sám, tak tam má odkaz na světla, kde koupí, kde koupí, nevím, sedačku, nábytek, takže vlastně jsou to opravdu konkrétní výrobky, které na té vizualizaci vidíjo, takže to je potom obrovský samozřejmě rozdíl.

49:45
jestli vezmete někde vymodelovovou skříniku a během vteřiny přetáhnete do té vizualizace ale musíte ty konkrétní věci podle přesných rozměrů vymodelovat, což je strašně důležité, protože pokud my máme prostor třeba na sedečku 250 a oni vám tam dají nějaký obrázek sedačky, která má 200, tak k tomu klientovi je to k ničenu, on potřebuje vidět konkrétně, jak ten rozměr, jak to dispozičně bude vypadat. Takže to jsou potom takový detaily.

50:14
které jsou v tom výsledku samozřejmě strašně důležité. Na ty hodně ve svých projektech recykluješ starý nábytek. Tam je to hlavně i taky o tom nápadu, o kreativitě a ty vlastně sama přiložíš ruku v dílu a něco prostě děláš. Takže i to by vlastně mělo být náležitě ohodnoceno.

50:37
Možná taková otázka ještě na tělo, když vlastně takhle recykluješ ten nábytek, v těch projektech nemájí někdy ty lidi pocit, jako že to je levný řešení? No, já jsem se teda s tím setkávala hrozně moc a bojovala jsem s tím jako na začátku, že když jsem v podstatě nabízela tuhle tu službu, jako v podstatě jsem to měla jako svojí přednost, že jsem schopna udělat vlastně interiér za...

51:05
málo peněz, hodně muziky, tak mě často oslovovali klienti, kteří opravdu měli minimum peněz na to, aby si ty interiéry proměnili. Ale dneska si toroufám říct, že to vnímá už spoustu lidí, i těch movitých, že právě chtějí mít v těch starých věcích ten příběh, že jim vůbec nejde třeba o tu cenu, ale jim o to, aby ty věci nebyly uměle vytvořené, aby v tom byl ten duch, ten příběh toho.

51:35
Což teď shodou okolností právě tvořím jednu rekonstrukci v Praze v Provance stylu, kde ti klienti v podstatě nemá finanční problémy. Takže si tam jde o to, aby tam měli ty věci svůj příběh. Oni jsou i takoví pocitoví, že říkají, že v dnešní době jsou ty lidi strašně umělí.

51:59
nesrdeční, takže oni jsou opravdu takový hodně empatiční, což se mi strašně líbí a mám hroznou radost tohoto projektu. Takže tam tímhle tím směrem jdeme, že opravdu se snažíme najít ty staré použitý věci a zakomponovat je do toho interiéru, což je na jednu stranu strašně těžké, protože vytvoříš nějaký návrh, máš nějakou představu, vizualizaci a ty do toho konkrétního třeba...

52:28
prostoru potřebuješ sehnat, dej mi tomu komodu, která má 140 x 20 cm a najdí. Jo, je to dneska jako těžký a potom samozřejmě ten proces toho, že tuto komodu musíš zjít, musíš ji vlastně převést. Já už mám dneska zmiňovala, že se na tom podílim, já už dneska v podstatě nemám prostor na to ty věci nějakým způsobem repasovat a tak dále. A kvalitně si myslím, že to nebylo tak dokonalý jako třeba můj restaurator, který se o tyhle věci stará.

52:58
To znamená, mít ten nábytek vždy převážíme k němu a on nám to přetvoří do toho stylu, do těch barev, které potřebujeme. Takže je to potom nádherný výsledek, že tam máme tu starou věc, kterou máme v tom požadovaném designu, kterou jsme chtěli. Ale je to samozřejmě časově náročnější, než když bychom šli a objednali nějakou komodu z obchodu. Určitě.

53:25
A vlastně ty klienti mám pocit, že dneska právě jednak už vnímají hodně i tu udržitelnost, takže vlastně mi z toho vychází, že jsou i ochotní investovat do té služby, do toho nápadu a do toho repasování třeba toho starého nábytku. Ale vlastně ušetří na tom nábytku novým, nemusí nový...

53:50
takže ta udržitelnost tam podle mě hraje taky velkou role, že si to lidi uvědomují a jsou schopní nebo ochotní investovat do tý služby jako takový. Do někoho, kdo tomu rozumí, kdo ví, jak to udělat a s kým budou spokojen. Určitě. Já mám i obrovskou radost, že v podstatě za těch deset let nebo, dejme tomu za těch osm let, co jsem tímhle směrem se rozhodla jít v rámci toho udržitelného dizajnu, že čím dál tím víc lidí.

54:19
na to slyší i vlastně jako dizajnéři. Tuhle tou cestou vlastně jdou víc a víc. Dneska jsem z Rona viděla na Facebooku v Marianne Bydlení nějaké články, kdy právě dizajnéři použili starej nábytek z Ikea, vyměnili tam pouze nožičky a dali nové design starý v kombinaci s novým. Takže mám obrovskou radost. Myslím, že jsem v tý doby byla jedna z prvních dizajnérek, která se rozhodla touhle cestou jít.

54:49
až ty začátky byly opravdu, jak jsem říkala, těžký, protože... jsem to tady popsala, abych to znovu rozebírala. Ale to je právě to, že jsem vydržela nějaké to své přesvědčení a toho, co opravdu jsem měla takovou jako svou srdcovku. A nenechala jsem se vlastně stáhnout tím stádem, takovým, jako třeba bylo, že o všechno šedý, všechno nový. Jsem tomu říkala jen do šedý mor.

55:17
a já jsem si prostě šla jako vždycky tou svojí cestou toho, jak jsem to cítila a jak jsem to viděla, jo, ač to nebylo jednoduchý. No, no. Na to mi taky krásně vidět vlastně jeden z těch, jak já říkám, těch pilířrů úspěchu designéra a ty si spoustu z nich vlastně jmenovala dneska. Tak ten jeden z nich, nebo ten hlavní, ten, který to jako všechno podle mě spojuje, je mít tu vizi, mít vlastně to poslání nějaké to svoje proč, proč to dělám a stát si zatím a vydržet.

55:45
Takže to moc gratuluju, že se ti to podařilo, že si dosáhla takového úspěchu. A máš nějaký plány do budoucna, máš ještě nějaký větší sny, čeho by si chtěla dosáhnout. Tak já mám plánů, mám plánů hodně, mám vizí spoustu, což právě v tomhle to mi pomá hodně Laco, protože já se třeba jsem schopna se ráno probudit a přijít znovu myšlenkou, uděláme toto.

56:10
a on mě vždycky drží přízemí, hele drž se plánů, tohle to dáme až třeba na příští rok. Takže já v podstatě teďka, co jsem si splnila takový jako sen i tou knížkou, tak jsem si řekla, že chci teďka se zaměřit vlastně jako na ty workshopy pro ty děti a takový můj poslední tečkou, kterou bych chtěla ještě, aby tady po mě něco zůstalo, tak se chci zaměřit teďka na bytový difuzéry.

56:41
vlastně chci vytvořit svojí autentickou vůni, kde jsem se nechala inspirovat hodně v Dubaji a miluju, takový hodně jako kořeněný silný vůně, takže něco tímhle tím směrem bych chtěla vlastně vytvořit svojí značku vlastně bytovýho difuzérů, takže to bude takový, jak jsem říkala, opravdu poslední článek toho, co bych chtěla vytvořit a pak už jenom vlastně jako rozvíjet dál

57:08
tím lidí, který mám a pracovat na tom, co jsem vytvořila. I třeba inspirovat další dizajnérky. Jak si právě tady nastínila, tak já jsem se potkala s jednou holčinou, která v podstatě taky u tebe dělala interiérové design. Už nějakou dobu se v tom tak nějak plácala a chtěla nějaké rady, jak se vlastně odpichnout z toho místa, kde je, že...

57:38
neví, jak začít, aby dá to rozvinul, že stojí dlouho na jednom místě. Tak já si myslím, že to nejdůležitější je se udělat si čas pro sebe a zamyslet se na tím, co by toho člověka v tom interiórovém designu naplňovalo. Protože je tam strašně moc možností, co můžete dělat. Můžete se zaměřovat na jeden styl, nebo můžete se zaměřovat na...

58:05
pokoje, třeba jen na dětské pokojíčky nebo někoho baví koupelny, někoho to baví jako celé. Takže je strašně důležité si říct, co vlastně chci, co by mě naplňovalo a potom podle toho jít, protože i já jsem se potýkala s tím, že jsem nevěděla, jestli budu dělat i rekonstrukce na klíč nebo jestli chci dělat jenom návrhy, nebo jestli chci specifikovat třeba jenom pravdu na to starý nebo dělat i modernu.

58:34
Hrozně dlouho jsem si v tom plácala a do té doby, dokud jsem si neujasnila, co chci přesně konkrétně dělat a kde chci hlavně být, tak se to nějakým způsobem pořád točilo v jednom kruhu, takže to je za mě strašně důležité. Si ujasnit ty vize, udělat ty plány, což jsou s tím vlastně spojené, ty byznys plány, měsíc po měsíci si plánovat, co chci udělat, čeho chci dosáhnout a být důsledný v tom ty věci plnit.

59:04
Super, tak to je myslím krásný shrnutí a rada na závěr, potom se můžu jenom podepsat. Podívejte si na konci podcastu všichni takové cvičení, sedněte si a napište si co přesně byste chtěli dělat, čím byste se chtěli zabývat a začněte vytvářet ty plány, protože bez toho se opravdu nikam nedostanete.

59:29
Můžu dát jen taková rada konkrétní, což mě hodně pomohlo, vytvořit si jako takovýho virtuálního klienta, jakýho byste chtěli mít. To znamená dopodrobna, představit a vypracovat si, jestli je to starší člověk, jestli je to podnikatel, jestli je to bohatý člověk nebo klučší člověk. V podstatě si vymodelovat toho klienta, pro kterýho chcete pracovat.

59:57
To je také jako hodně dobrá pomůcka, že vy potom víte, co jste schopni mu nabídnout, za jakých podmínek. Protože ne každej chce třeba pracovat pro movitý lidi, protože ty jsou samozřejmě náročnější, nejsou tu takový srdcaři mnohdy. Takže opravdu taková střední třída těch lidí jsou takový ty nejsrdečnější klienti a pro mě asi úplně jako nejlepší.

01:00:23
A ne každý to má samozřejmě stejně, takže proto říkám, je důležité si vymodelovat takového toho virtuálního klienta, všechno si to napsat a jak říkám poslat do vesmíru. Poslat vesmíru objednávku, a klienti budou přicházet. Jojo, děkuju za tip, samozřejmě ideální zákazník nebo takový ten vysněný zákazník typologicky je hrozně důležitý. I potom kvůli zaměření právě toho marketingu, toho co budu nabízet konkrétně za služby.

01:00:53
kde to budu inzerovat a tak dále. Lucko, ještě jednoho moc díky. Zaznělo tady strašná spousta užitečných rád a motivace. Za to moc děkuju a budu ti držet place, ať se ti dále daří, ať se ti splní další sny, které v dizainu máš a ať seš spokojená a šťastná v životě. Já taky moc děkuju, Janí, a všem posluchačům přeju, aby si...

01:01:20
plnily své sny a určitě to nevzdávali při jakýmkoliv klopýtnutí, takže ještě jednou děkuju ať se všem daří.

01:01:30
Tak já moc děkuju, že jste doposlouchali až jsem. Doufám, že se vám rozhovor s Luckou líbil a že jste načerpali spoustu inspirace a motivace. No a pokud se vám podcast líbil, tak budu ráda, když se přihlásíte k odběru na vaší oblíbené platformě, případně když napíšete hodnocení. Mějte se krásně a těším se na vás u příštího dílu.

Nenechte si ujít další díly podcastu! Přihlaste se k odběru newsletteru ve formuláři: