Když začínáte s podnikáním nebo se pouštíte do nového oboru, jednou z nejdůležitějších věcí podle mě je, mluvit o tom, co teď děláte. Mluvit o sobě. Problém je, že to není vůbec lehké. Zvlášť, pokud vás trápí nízké sebevědomí a pocity jako “ještě nejsem dost dobrý/a…”. A nebo jste tak trochu introvert (vítejte v klubu!).
Musíte mluvit o tom, co děláte
Pokud ale nebudete lidem říkat, co děláte a jak jim můžete pomoct, nemůžete se divit, že o vás nevědí a nikdo si vaše služby neobjedná. Možná si myslíte, že to obejdete tím, že budete tu a tam dávat nějaké příspěvky na sociální sítě a lidi si všimnou. Bohužel, tahle cesta je dost dlouhá a dost nejistá. Zkoušela jsem to taky :-). Nebo si třeba říkáte, že si dáte inzerát a lidi začnou volat. Nespoléhejte na to.
Ze začátku to je těžké
Všechno se dá naučit a natrénovat – jen musíte chtít. Dobrá zpráva je, že existuje pár tipů, jak si to usnadnit.
- Nemluvte o sobě (přímo). Tohle zní jako pravý opak mého doporučení, že o sobě máte mluvit. Ale není to tak. Trik je v tom, že místo toho, abyste mluvili o sobě (což vám může být nepříjemné a navíc můžete na lidi působit trošku sebestředně), budete mluvit o tom, komu pomáháte. Tedy například místo: “Já jsem si udělala kurz designu a teď navrhuju interiéry.” je mnohem lepší říct “Pomáhám teď lidem s jejich bydlením”. Tím, že to obrátíte směrem ven, k lidem, pro které tu jste a kterým chcete pomoct, se vám bude vše říkat mnohem snadněji a taky to na víc lidí zapůsobí. Váš protějšek na první větu s “já” možná zareaguje “Hm, skvělý, gratuluji!” a to je vše. Ale ve druhém případě se s největší pravděpodobností zeptá na podrobnosti. A hned můžete rozvést konverzaci.
- Buďte konkrétní. Neříkejte “Jsem designérka”. Řekněte konkrétně, s čím se na vás lidi můžou obrátit. Takže když vyjdeme z věty v předchozím bodě, nepomáháte jen lidem s jejich bydlením, pomáháte “lidem, kteří právě koupili nebo postavili dům zařídit vše od kuchyně po ložnici”. Nebo “ženám, které chtějí vytvořit útulný domov pro rodinu a nemají čas” atd. Zakomponujte do toho ten problém, který vaši zákazníci řeší, co je trápí a s čím jim můžete pomoct.
- Připravte se. Čím víc budete trénovat tím líp. Nejdřív si to pěkně sepište na papír a zkuste si to doma před zrcadlem nebo se nahrajte na video v mobilu. A samozřejmě nejlepší trénink je praxe. Je to těžké, ale je to potřeba. Chcete úspěšně podnikat, tak něco podnikněte. Začněte tím, že to povíte kamarádům a známým a pak se nebojte chodit na různé akce, večírky, setkání, seznamujte se s lidmi a říkejte jim, co děláte. Tedy neseďte doma a běžte mezi lidi! Uvidíte, že za čas si vybudujete síť potencionálních klientů a lidí, kteří vás budou doporučovat.
Teď vy!
Jsem zvědavá! Napište mi do komentářů, co děláte! Berte to jako takový trénink nanečisto a nebojte se, nikdo vás neukousne :-). Moje příklady jsou jen obecné a nepříliš kreativní, věřím, že vy dokážete vymyslet něco, co bude přesně vystihovat vás a vaše služby.
P.S. Mohl by vám v tom pomoci článek o ideálním zákazníkovi, pokud nevíte, kdo to je a co chce, těžko o něm můžete mluvit.
Dobrý den, Jano. Chci Vám pochválit článek, moc pěkně napsané a velmi podpůrné čtení.
Aby bylo splněno Vaše zadání: Přeměňuji své abstraktní malby a fotografie v potisky luxusních polštářů. Umožňuji lidem vyjádřit jejich emoce a osobnost výzdobou interiéru.
Děkuji Báro! Jsem moc ráda, že jste sebrala odvahu a napsala komentář o tom, co děláte! Držím palce, ať se Vám daří!
Napadá mě, že bych ještě možná Vaší formulaci otočila:
„Umožňuji lidem vyjádřit své emoce a osobnost v interiéru pomocí luxusních polštářů, které zdobím svými abstrakními malbami a fotografiemi.“
Ale to samozřejmě na Vás, to je jen můj nápad :-)
Dobrý den Jani,
Vaše stránka a články mě úplně pohltili a mám podobnou „magickou přítažlivost“ k věcem ohledně designu, ale pořád jenom tápu jak začít a vykročit do světa podnikání….ale přesto bych taky splnila Vaše zadání:
Přenáším dětský svět do jejich pokojíčku, kde mi je odměnou dětský úsměv a radost, motivace a pravda.
Dobrý den Jano,
je mi 43 let,jsem na mateřské dovolené se svým čtvrtým dítětem,který má2 roky,ostatní děti jsou už větší (18,17 a 13 let),vystudovala jsem střední školu,obor zdravotní laborant.Můj manžel je veterinář,od doby kdy jsem se vdala se snažím všemožně ho podporovat ,aby byl uspěšný a tím i šťastný.Moc se mi líbí moderně zařízené interiéry,občas se snažím pomoci kamarádkám,kterým se líbí můj vkus a taky někdy můj kamarád,velmi šikovný truhlář,chce vědět můj názor na jeho návrhy anebo mu někdy něco nakreslím.Přemýšlím jestli bych zvládla Váš kurz,který mě strašně láká,zatím o tom nikdo neví,asi bych to držela co nejdéle v tajnosti.Nepředpokládám,že bych začala podnikat,ale dozvědět se víc,o to stojím.
Obdivuji jak někteří lidé jsou pracovití s velkými výsledky , vyzařuje z nich skromnost a chtějí pomoci druhým,Vy jste toho příkladem.
Děkuji Radka Štanclová
Děkuji Radko za milý komentář. Věřím, že kurz byste určitě zvládla, když jak píšete, máte pro design cit a vášeň :-). Podporovat manžela je určitě skvělé, ale možná je čas začít myslet taky trochu na sebe a dát si dárek, po jakém toužíte. Každopádně, jestli máte otázky ohledně kurzu a chcete svůj záměr se mnou probrat, určitě se mi ozvěte – mailem nebo telefonicky!
P.S. A možná nedržte svá přání v tajnosti. Možná se budete divit, že Vás vaše okolí začne podporovat, když zjistí, po čem toužíte :-)
Dobrý večer, Jano,
objevila jsem Váš článek a děkuji Vám za něj. Dal mi další impuls, že jsem pravděpodobně na správné cestě. Procházím obdobím, kdy přemýšlím, jak se lidem otevřít, jestli se lidem otevřít a nabídnout se jim. Má odpověď na Vaši otázku:
Provázím děti barevným světem angličtiny. Ukazuji dětem, kam se dívat, ale ony samy vidí, co potřebují. Život je hra na schovávanou.
P.S. Jsem opravdu začátečník. :-)
To je super! Jsem moc ráda, že Vám článek pomohl, i když nejste z oboru interiéru. Ono se to samozřejmě dá aplikovat na cokoli :-). Myslím, že v podnikání prostě musíme o sobě mluvit, jinak to nejde. A věřte mi, že Vám rozumím, jsem sama introvert, takže vykračovat z mé komfortní zóny mě stojí hodně energie. Ale když máte nějaký vyšší důvod – to poslání – třeba učit děti angličtinu – tak to samo vám pomůže – neděláte to pro sebe – děláte to pro ty děti, které by, pokud o sobě nebudete mluvit, se o Vás ani nedozvěděli :-). Držím palce!