Předevčírem jsme v mém mini kurzu 21denní start vašeho podnikání mluvili o penězích. A byla to hodně zajímavá diskuze! A jednou z věcí, kterou lidé zmiňovali jako problém bylo, že když klientovi řeknou cenu za své služby, klient se „zhrozí“ a řekně, že je to drahé. (Zajímavé je, že v anketě, kterou jsme si dělali vyšlo, že designéři své ceny spíše podhodnocují, ale to je jiná kapitola…).
Je možné, že – v tuto chvíli bychom měli říkat potencionální – klient nevidí jasně propojení mezi navrhovanou cenou a hodnotou, jakou mu vaše práce přinese. A je na vás, abyste mu ji ukázali.
Vemte si příklad: Když přijdete do obchodu a máte hlad, musíte si koupit housku, jakou tam mají a za cenu jakou tam mají. Nikdo tam nestojí a nepřesvědčuje vás, abyste si tu housku koupili. Chceš – nechceš. Obchod nezkrachuje, když vy si nekoupíte 1 housku. Pořád bude mít komu prodávat.
Ale jako designér jste v obrácené pozici. Vy jste v tuto chvíli pekař housek, který nabízí svůj produkt tomu obchodu s potravinami. A tento obchod si vybírá z několika výrobců. Porovnává, hodnotí… Přemýšlí, jestli vůbec má housky vůbec zařadit do své nabídky. A pekař musí ukázat, že jeho housky mají nejlepší poměr cena/kvalita, že zákazníci toho obchodu budou ty housky tak milovat, že se budou do toho obchodu vracet každý den, protože to budou široko daleko nejlepší a nejkvalitnější housky (a přitom koupí i máslo a mléko…). Když v této pozici pekaře nic neprodáte, tak zkrachovat můžete, protože nebudete mít komu housky prodávat. A nebo budete prodávat housky po koruně někde na ulici…
Pokračování článku je pouze pro členy Online designérského klubu.
Chcete – li pokračovat ve čtení, staňte se členem a zaregistrujte se.
Jste již v klubu? Přihlašte se.
Ahoj Jano. Opět přínosný článek – zejména formulace 3. kroku. ;)
Před rokem a půl mě oslovil známý, zda bych mu vypracovala návrh interiéru multifunkčního prostoru – školící středisko + klub pro rodiče s dětmi + večerní klub. Velmi zajímavá prácička.
Zaslala jsem mu cenovou nabídku. A on hned, že je to moc drahé a ať slevím… Uvažovala jsem o tom 5 minut. Jenže pak jsem si vzpoměla, že si žije velmi dobře (např. děti chodí do soukromé školky), má prosperující firmu, jezdí pravidelně na dovolené atd. A já jsem sama nedosahovala zdaleka jeho životního standartu! Postavila jsem se za sebe – že buď bude respektovat mou cenu, nebo bohužel pro něj navrhovat nebudu (věřte, že ty peníze jsem hooodně potřebovala a chtěla).
Proč jsem na to přesto nepřistoupila?! Protože to nebylo o penězích, ale o HODNOTĚ – mě, uděláné práce a spolupráce. „Věděla“ jsem, že kdybych na to přistoupila, tak by zkoušel další a další kličky, čímž by naše spolupráce trpěla.
Nakonec na mou cenu přistoupil. Ale… nepracovalo se mi s ním a jeho rodinou moc dobře. Neviděli hodnotu mé práce. A proto také náš návrh nedotáhi do konce, protože změnili plány.
Mnou požadovanou cenu zaplatili. Ale je mi líto, že to nebylo dotaženo do realizace, protože to byl velmi zajímavý projekt. I.
Děkuju za sdílení, Ivo. Poučný příběh. Mě přijde zajímavé, že i když ten klient s cenou souhlasil, nakonec s ním byla spolupráce stejně těžká. No, lidé jsou různí a kolikrát je opravdu těžké je předem odhadnout. S tím se musíme smířit. Ale pro ostatní by to mohlo být varováním, že když už od začátku vám na klientovi „něco nesedí“, tak se mít na pozoru :-)
Jano, pojmenovala jsi tu podstatu – mám vypozorováné, že čím víc je klient v pohodě s mnou určenou cenou (důvěřuje mi, že ho nechci ošidit), tím je s ním lepší spolupráce.
Mohu jedině potvrdit, sice ne z hlediska grafiky, ale marketingu obecně:-)
Děkuji. Ono se to dá aplikovat na jakýkoli obor, to je pravda :-)