Možná jste se s tím ve své praxi už setkali. Já určitě ano a mám často dotazy i od absolventů mých kurzů: Jak řešit situace, kdy klient požaduje něco, o čem víte, že nebude v jeho interiéru vypadat dobře, ale klient na tom trvá?
Taková situace může být opravdu těžká. Když přistoupíte na požadavek klienta, nebudete s konečným výsledkem sami spokojeni a asi se vám ani nebude chtít se takovou realizací chlubit. Navíc vás bude komunikace s klientem vyčerpávat a možná vás samotný projekt i přestane bavit.
Možná se vám nechce přistoupit na požadavek klienta, dělat jakékoli kompromisy na úkor kvality své práce, ale bojíte se, že klienta ztratíte (a nedostanete zaplaceno) a že vás nedoporučí dále. Sepsala jsem pár rad, které by vám mohly pomoci.
Pokračování článku je pouze pro členy Online designérského klubu.
Chcete – li pokračovat ve čtení, staňte se členem a zaregistrujte se.
Jste již v klubu? Přihlašte se.
Krásný den všem, po přečtení Vašeho článku, Jani, jsem si vzpomněla na jednu zakázku v minulosti, kterou byl interiér na klíč pro jednu klientku, která byla velmi, velmi nerozhodná. Vycházela jsem ji vstříct, udělala kompromisy a ústupky v mém, již zaběhnutém postupu, a proto, že odmítla konzultovat návrhy, protože neměla žádnou představivost a nechávala vše na mě, jsem ji „pouze“ informovala jak vše postupuje, informovala o možných variantách a cenách. Vše odsouhlasila, bohužel pro mě pouze ústně. (Jindy řešíme s klienty vše na základě odsouhlašených návrhů, odsouhlašeného postupu a všech podmínek spolupráce při sepisování zakázky) Během celé zakázky změnila své požadavky nesčetněkrát, po každé její konzultaci s jejími „kamarádkami“ a nakonec nechtěla zaplatit mě ani firmám, se kterými jsem spolupracovala. Z toho jsem si vzala ponaučení, že opravdu určité kompromisy, které by nám zasahovaly do našeho ověřeného postupu, nejsou k dobru věci, spíše naopak. Od té doby, si pevně stojím za mými ověřenými zkušenostmi, a jak píšete, pokud má někdo jiné představy o spolupráci, samozřejmě slušně ho odmítnu s tím, že mu nabídnu možnosti mých služeb, nebo ho odkážu na jiné designéry, kompromisy již nedělám. (Jinak to je při řešení interiéru, vždy pokud má klient naprosto „nemožnou“ věc, kterou chce do interiéru zařadit, se snažím najít můžnosti jejího uplatnění například přečalouněním křesla, které je po babičce :-) anebo jak píšete hodím do vizualizace dva návrhy s verzí „s“ a „bez“ )
Zdraví a mnoho bezproblémových klientů přeje
Simona
Děkuji, Simono, za super komentář a příklad z praxe. Je jasné, že ta paní nebyla Váš ideální zákazník, ale fakt je, že kolikrát je těžké to vůbec předem poznat… A jak píšete – když má klient nějaký „svůj“ kousek, který chce zachovat, tak to je něco jiného, to se mu samozřejmě snažíme vyjít vstříc, aby tam právě měl něco svého a osobního. To je takový „pozitivní“ kompromis :-). Ale pokud je to případ jako u té vaší paní, která místo aby se spolehla na Vás tak to konzultuje s kamarádkami… To je přesně to, čeho bychom se měly vyvarovat, je-li to možné.