Chodí mi velmi často nejrůznější dotazy a protože si myslím, že odpovědi by mohly být užitečné i vám, tak některé zveřejním i tady na blogu, jako právě dneska :-)
Otázka:
Dobrý den Jani,
mám takový problém. Hodně se rozkřiklo, že jsem dělala Váš kurz a spousta známých se na mě obrací ohledně pomoci s návrhem interiéru. Mám ale problém, že ty lidi znám a vím, že nejsou zrovna nenároční. Tak co když se jim to, co udělám, nebude líbit? Jak poznám, že ten člověk to opravdu sám nezvládne a zavděčím se mu?
Karolína
Odpověď:
Tak jednak, Karolíno, gratuluji :-). Je super, že se to o Vás rozkřiklo a objevují se zájemci o Vaše služby. Ta otázka je skvělá, děkuju za ní. Hodně jsem o tom přemýšlela a došla jsem k závěru, že jediná možnost, jak se k tomu postavit, je upřímnost.
Upřímně informujte ty zájemce, že pro ně návrh velmi ráda zpracujete, ale že máte určitý konkrétní styl (návrhů i práce), který se jim možná bude zamlouvat, možná ne. Musíte jim říct, ať si Vás nevybírají proto, že jste jejich známá, ale proto, že se jim líbí Vaše práce (musíte jim samozřejmě něco ukázat – nějaké návrhy například), jinak by spolupráce nefungovala.
Také jim podrobně vysvětlete, jak pracujete – jak to bude celé probíhat, co od Vás dostanou za výstup atd. Pokud cítíte, že jejich představy a styl nejsou “váš šálek kávy”, tak jen ze známosti to pro ně nedělejte. Nedopadlo by to dobře a spíš by utrpělo vaše přátelství. Když jim to vysvětlíte a budete upřímná, tak to jistě pochopí.
Pokud ale ten Váš strach pramení jen z toho, že se bojíte, že se jim nezavděčíte, není to tak trochu předsudek “nejsem dost dobrá?”. Třeba to zvládnete! Musíte si věřit! A i pokud to bude něco náročnějšího, posune vás to někam dál, naučíte se při tom nové věci…
No a kdyby se jim náhodou to, co uděláte, nelíbilo, tak se svět nezboří :-). Je to jen návrh, ne proměna interiéru na klíč, kdy by oni přišli domů a koukali, co jste jim to tam zařídila :-))).
Ale myslím, že nikdy nenastane taková extrémní situace ani v tom návrhu, protože ze zkušenosti vím, že když třeba přinesete první návrhy, klientům se něco líbí, něco ne, vy to upravíte a takto pokračujete až dojdete ke shodě (i když tento způsob práce je poněkud psychicky náročnější – pro mě je ideální varianta, že mi dá klient plnou důvěru a nechá vše na mně – ale u Vás to může být jinak a nebo na začátku prostě budete návrh měnit podle požadavků klienta – jen si stanovte hranici, kdy řeknete dost – ve smyslu “to už byste si to mohli udělat sami, když nedáte na můj názor” :-))
Pak se ještě musíte rozhodnout, zda takto pro známé budete pracovat zdarma, nebo si necháte zaplatit. Ti “známí” často chtějí vaší pomoc proto, že jinak by si designéra v životě neobjednali, ale takto chtějí využít “lacino” vaše rady a vědomosti. Určitě můžete prvních pár zakázek udělat zdarma (ale třeba opravdu max. 3). Možná je i fér to nějak rozhlásit, aby se pak další zájemci nedivili, že už jim chcete něco účtovat (třeba poslat hromadný email, dát info na facebooku apod. – teď přijímám 3 zakázky zdarma, pak budou placené, kdo má zájem? A nastavit si jasnou hranici a známé informovat, kolik si účtujete.)
Vždycky je to o komunikaci – pořádně si vysvětlit, co ti Vaši známí očekávají a chtějí a pokud budete naladěni na stejnou vlnu, pak OK, můžete se do toho směle pustit :-)
Co vy ostatní? Jaké máte zkušenosti s prací zdarma nebo pro známé, na začátku kariéry? Podělte se v komentářích!
Pro mne je nejnáročnějším klientem můj vlastní manžel. Ale odmítněte to?! :)))
No tak to samozřejmě odmítnout nelze :-)))