V minulém díle jsme se vybavili vším potřebným k úspěšnému fotografování interiérů. Teď je čas podívat se, jak ideálně náš fotoaparát nastavit, aby výsledné fotografie byly co nejlepší nebo se s nimi případně dala dělat další kouzla v počítači (znovu tedy zdůrazňuji – potřebujete fototoaparát, na kterém lze všechny dále zmiňované hodnoty nastavit, tedy s možností manuálního nastavení)

Nezapoměňte, že velmi důležitá je příprava před fotografováním. Tím, že vytvoříte kvalitní fotografii už při samotném focení, pak nemusíte trávit dlouhé hodiny u počítače ve snaze fotografie vylepšit (což stejně ne vždy vede k uspokojivému výsledku).

Tak tedy k samotnému nastavení fotoaparátu:

1. Formát RAW (neboli “hrubá data”)

Každý fotoaparát ukládá vyfocené obrázky do různých formátů (typů souborů), které mají v počítači svou koncovku – jako např. .jpg (to asi znáte), .tiff a jim podobné.

Každý výrobce fotoaparátu má ale také svůj formát takzvaných hrubých dat tedy RAW souborů, které vznikají při fotografování.

RAW formát znamená, že snímek obsahuje všechny informace, které byly ve fotografované scéně k vidění a vy si je při nutné úpravě v počítači v různých programech můžete “vytáhnout” ze světel a stínů, jak budete potřebovat.

Tedy například, pokud vyfotografujete do JPG souboru místnost proti oknu, bude vidět popředí, ale kresba v okně, respektive za oknem, tam již nebude. Bude prostě pryč.

Pokud ale vyfotografujete ten samý obrázek místnost proti oknu do RAW souboru budete tam mít ta data všechna “uschovaná” a budete si v počítači pohrát s jejich “vytažením” do podoby, jaké se to hodí vám a ne fotoaparátu.

1401748828594

Zde je krásně vidět rozdíl mezi fotkou focenou do JPG (vlevo) a do RAW – na té je vidět mhohem více detailů. Porovnejte třeba mraky! Foto (klikněte pro více ukázek): Paul Grogan

Rozdíl mezi JPG a RAW?

JPG soubory jsou ztrátové. Nezachytí prostě na vaší fotografii vše, ztrácíte určité detaily. RAW formát zachová mnohem více informací v obrázku, takže s tím můžete pracovat dále v počítači. Pokud bych Vám to přiblížil v datech, tak JPG soubor má 8 bitů na pixel (obrazový bod), RAW soubor má 32 bitů. To je rozdíl, ne?

Prozkoumejte tedy manuál ke svému fotoaparátu a foťte vždy ve formátu “hrubých dat” nikoliv JPG.

2. ISO

ISO je citlivost snímaného materiálu a uvádí se v číslech od 50 do 150 000

Čím nižší je číslo ISO, tím jsou Vaše fotografie méně zrnité. Jsou více „čisté“. A to chceme. Foťte tedy tzv. na nízké ISO.

Ovšem platí, že čím nižší je číslo ISO, tím delší čas je potřeba na expozici (fotografování).

Při nastavení např. 100 ISO, se můžete dostat až na časy kolem několika vteřin a to v ruce rozhodně neudržíte – ruce se vám klepou a fotka nebude ostrá. Proto potřebujete použít stativ.

3. Clona a čas

V závislosti na sobě se s těmito veličinami dá kouzlit. Obecně platí, že čím větší clona, tím delší fotografovaný čas a naopak.

Čím větší clona tím ostřejší fotografie.  Říká se tomu hloubka ostrosti. Možná jste si toho někdy na fotografiích všimli – bývá ostré popředí, ale pozadí je rozmazané (někdy to je záměr – hlavně u focení zátiší – v případě interiérů třeba dekorací na poličcce a pod.) Čím menší máte clonu, tím větší je hloubka ostrosti, neboli tzv. bokeh (rozmazanost fotografie).

Tzv. bokeh - v popředí je ostrý svícen, vše za ním je rozmazané. Foto: magic4walls.com

Tzv. bokeh – v popředí je ostrý svícen, vše za ním je rozmazané. Foto: magic4walls.com

Pokud ale fotíte interiér jako celek, většinou platí fotografovat na vyšší clonu, aby ostrých věcí bylo ve scéně co nejvíce. Opět je nejlepší prostudovat manuál fotoaparátu a zkoušet fotit s různým nastavením – za chvíli přijdete na to, jaký výsledek je nejlepší.

Takže fotoaparát na stativ, nastavit formát RAW, nízké ISO 100, clonu podle toho, zda chcete pozadí rozmazané nebo ostré, a zkuste vyfotit nějaký interiér. Příště si ještě povíme o kompozici – tedy o tom jak uspořádat věci v záběru, kde na fotografii mít ustřední bod atd. Plus: jaké programy na úpravu fotek v počítači použít.

Autor článku: Tomáš Pěkný