Případová studie: Oprášená stodola

autor Jana Pěkná on Květen 9, 2017 in studentské práce with 9 komentářů

Autorkou dnešního článku je Daniela Janssen, absolventka mého kurzu designu, která se s námi podělila o to, jak probíhal její návrh interiéru od prvotních nápadů po konečnou realizaci.

Projekt apartmánu ve staré stodole byl jejím závěrečným projektem v kurzu a já jsem nadšená, že mohu to, co bylo původně jen na papíře, vidět skutečně zrealizované. A že se realizace povedla!

Pokud se vám bude tento interiér líbit tak jako mě, můžete se tu zastavit na víkend nebo tu strávit dovolenou. Odkazy najdete na konci článku.

Jana

OPRÁŠENÁ STODOLA

Když jsme zpustošený objekt Lichtenštejnské hájenky s přilehlou stodolou na spadnutí před lety s manželem koupili, řada lidí nám říkala: „Tu barabiznu zbourejte a postavte něco pořádného!“ No tak my jsme tu barabiznu vystavěnou 1910 za Johana II. Dobrotivého z Lichtensteinu „trochu opucovali“ a troufnu si říct, že tu bude důstojně stát minimálně dalších 100 let… (No jasně, že během rekonstrukce jsem měla několikrát chuť zbourat ji sama!)

Za žádnou cenu jsem nechtěla sklouznout z vize, kterou jsem si vytvořila v hlavě téměř okamžitě, když jsem zanedbaný objekt viděla poprvé. Tenkrát tam řehtalo osm ustájených koní, místo podlahy byla udusaná hlína se slámou a ze stropu visely pavučiny o velikosti deky. Nicméně byla krásná. Ovšem nikdo neviděl to, co já.

U Jany Pěkné v kurzu jsem pochopila sílu mood boardu. Mood board pomůže zhmotnit atmosféru, dostanete ji z hlavy na papír a nedovolí vám odchýlit se od záměru. Tím se také podstatně vyčistí hlava a lépe se potom spí :-). A hlavně – můžete se posunout dál.

Stodola náladová kolážNosím v hlavě spoustu nápadů, barev, tvarů, kombinací, hotový výsledek vidím poměrně dost rychle a to včetně detailů… Občas načrtnu něco do skicáku. Ovšem „občas“ je potřeba tuto vizi transformovat do nějaké podoby, která je naprosto srozumitelná i člověku, který vize nemá…

Jedna z dalších perfektních věcí, které jsem se naučila na Jany kurzu je vytvořit si vizualizaci ve Sketch-upu. Nákresy ve skicáku byly fajn, ale pořád mi přišly málo přesvědčivé pro někoho, kdo nemá představivost. A funguje to :-)

Oprášená stodola

Oprášená stodola

JE LIBO ČERNOU KUCHYNI?

S kuchyní jsem se „nasketchupovala” asi nejvíc. Potřebovala jsem získat dostatečnou pracovní plochu – pro ženy nižší a vyšší pro muže, úložný prostor (aby se tam také pohodlně vlezla basa piv :-)) běžné spotřebiče a žádné horní skříňky. Potřebovala jsem vzdušnou kuchyni a světlo bez stavebních zásahů. Abych toho dosáhla v místnosti, kde není běžné okno ale jen původní vertikální větrací šachty, umístila jsem na celou jednu zeď obří foto tapetu s motivem lesa (místnost dostala hloubku), kterým prosvítá slunce (pocit tepla a světla). Miluji tapety – dokáží kouzla s prostorem.

Oprášená stodola kuchyň

Stodola kuchyň

Kuchyň nepůsobí ponuře, ačkoliv je černá. Ano, černý nábytek! Opatřený tabulovým nátěrem – Jsem trošku rebel – píšu na ni lidem milé vzkazy a děti na ni kreslí obrázky. Černá je moc fajn barva. Úžasně zklidní prostor, dodá mu něco elegance a umožní vyniknout předmětům, které chceme zviditelnit. Není potřeba se černé bát. Strach nám kolikrát vnutí vjem, který nemá se skutečností vůbec nic společného a je to škoda…

MĚNIT JE POVOLENO…

Některé prvky jsem oproti vizualizaci změnila. Ale to je v pořádku – když na 3D obrázek koukáte, otáčíte jej, necháte se do něj vtáhnout a pak znovu přemýšlíte – vidíte vše mnohem jasněji a praktičtěji. Uvědomíte si, co může být nebezpečné např. pro děti v kuchyni, jaké elementy budou nejvíce lidmi zatíženy tj., pravděpodobně brzy i zničeny a přehodnotíte, zda je tedy vůbec použít.

A ptáte-li se na nějaké těžké okamžiky…těch bylo… Když jsme očistili stěny stodoly od  „kdoví čeho“, za každou cenu jsem mínila zachovat staré kamenné zdivo. Kámen byl nádherný, ale stará omítka se neustále sprašovala a představa, že hostům bude v kuchyni padat do talířů písek s kamínky se mi moc nelíbila. Všechno přespárovat? Ne, nechci! Chtěla jsem STARÉ stodole ponechat její nádherné stáří. V tom je její kouzlo… Takže jsem hledala přípravek, který by zdivo zafixoval a přitom ho „neudusil“. Něco, co mu ponechá možnost dýchat. (Všimla jsem si, že mnoho staveb se dnes natírá různými materiály, které jsou neprodyšné. Potom vznikají v rozích pokojů plísně a celkově je vzduch v takových prostorách nezdravý.) Našla jsem. Postup práce byl zlý sen! Strašně jsem si vynadala. Pak jsem se vybavila žebříkem a malým štětečkem a pečlivě natírala spáru po spáře… Po 14 dnech jsem termín SPÁRA zařadila do slovníku vulgárních výrazů a vzala si dva dny volna :-).

DESIGN JE JAKO ŽIVOT – PLNÝ KOMPROMISŮ…

I v koupelně jsem chtěla sprchový kout nechat hezky surový, kamenný, ale nakonec to neprošlo domácí radou. Zvítězila obava před reakcí na neustálý kontakt s vodou. Netušili jsme, zda tohle nějaká povrchová úprava 100% zvládne bez nebezpečí vzniku plísní aj. A jak to půjde udržovat. Takže – kachličky. Prskala jsem, ale nakonec jsou tam. Vybrala jsem černo šedé, lehký melír. Nekonkuruje zdivu, které zůstalo zachováno ve zbylé části koupelny. A nakonec to není špatné… Zkrátka, design je jako život…plný kompromisů. Myslím, že je to v pořádku.

V návrhu byl v kuchyni lustr z paroží. Nakonec jsem oprášila původní starou lampu a hodí se sem nakonec i víc. Ovšem něco „košatého“ to někam chtělo. A protože lustr z paroží o rozměru, který by odpovídal velikosti obývacího prostoru, se rovnal 1/3 nákladů na celou rekonstrukci :-), rozhodla jsem se nahradit ho hodně členitými velkými větvemi zavěšenými pod strop. Do nich jsem propletla 6 žárovek na různě dlouhých šňůrách a je to moc fajn. Práce to ale byla strašná…doporučuji větve bez ostnů… :-)

MÍT NĚKOHO, KDO VÁM ROZUMÍ…

A co by to bylo za stavení, kdyby v něm chyběla kachlová kamna! Vlastně kachlový sporák. Kachle – tvar a barvu jsem si jela osobně vybrat přímo do továrny a vezla jsem tam kytičku pomněnek… Jak jinak chcete popsat ten fantastický odstín!? Docela je to pobavilo a slíbili, že se pokusí… A mám je. Pomněnková kamna, u kterých se báječně nahřívají záda a také přemýšlí. A já jsem si zrovna říkala, že jsem vděčná za ten kurz (i když navrhování mám v krvi), dal mi hodně a hlavně jasné vodítko: kudy, jak a vlastně kam… A taky je dost důležité, že návrh může člověk s někým probrat…že víte, že tam „na druhé straně“ sedí někdo, kdo přesně ví, co myslíte a proč děláte, co děláte… Že se vždy můžete zeptat… Takové to ujištění, že vážně nejste cvok, je kolikrát k nezaplacení :-)!

Stodola jídelna

Ve stodole najdete staré i nové, bláznivé i ukázněné, ale hlavně pohodovou atmosféru a vázy s lučními květinami. Květiny najdete u mne všude. Vnímám je jako neskutečnou harmonii barev, tvarů, vůní… Útočí na všechny smysly a dokáží hotové zázraky. Můj nejoblíbenější designér, před kterým smekám a bude mi vždy vzorem a zdrojem nekonečné inspirace je příroda…

A ptáte se, jaké je to celé na úklid? Docela šílené…:-), ale stojí to za to! Víte, staré domy mají duši a ta se přeci nemůže jen tak srovnat se zemí, že ne..? Tak si k nám přijeďte odpočinout… A abych nezapomněla, v kuchyni visí staré hodiny, které schválně neměří čas…

Více o apartmánu najdete na https://www.lichtensteinskastodola.cz

Danielu, další ukázky její práce a nabídku služeb najdete na https://www.danielajanssendesign.eu

P.S. Ještě foto stodoly zvenku „před“ a „po“: